Vivat gravel: Zpověď bývalé zavilé odpůrkyně beranů a módních trendů

Všechno začalo jednou náhodnou návštěvou testovacího dne místního prodejce kol. K naší „smůle“ manžel dostal do ruky od prodejce karbonový hardtail, aby si ho taky vyzkoušel.

Naše ambice sice cenově mířily níž, ale tak co by ne. Po krátké jízdě bylo rozhodnuto a zatnuli jsme sekyrku do našeho bankovního účtu. Průběžně jsme lehce ladili posed a nakonec po pár letech přišli na hořkou pravdu. Univerzální kolo pro nás neexistuje.

Vývoj nezastavíš

Na terény přišlo celopéro, HT šly se slzou v oku o dům dál a my opět začali pokukovat také po kole, se kterým bychom mohli i cykloturistikovat a brázdit silnice. Začalo to levnou fitnesskou – zimákem. Ježdění v terénu je úchvatné, ale ty hladší cesty mají taky něco do sebe. A tak jsme začali pokukovat po lépe vybavené fitnessce. Teď se dostáváme k jádru pudla. Jediné, čím jsem si byla jistá, byl fakt, že nechci berany. Neustále jsem prohlašovala, že se na tom tak maximálně zabiju, že se nenaučím brzdit a že já nevím co.

Velké překvapení

Odříkaného chleba největší krajíc. Nechtěla jsem nikdy fulla jako módní výstřelek a stojí mi v garáži a já ho zbožňuju. Nechtěla jsem gravel jako módní výstřelek a najednou jsem na něm seděla a kroužila zkušební kolečko na parkovišti za prodejnou. A ono to šlo. A ono mě to bavilo a překvapivě jsem ani nespadla, ani se nezabila. Berany mi nedělaly problém, brzdy jsem zvládla a jednoduchý pohon 1x11 mě nadchl.

Co si budeme povídat. Kola jsou náš život, trávíme na nich většinu svého volného času a dělají nám radost. Takže po rychlém rozmyšlení, který model a kterou výbavu si vybrat (a jaké kusy vůbec ještě jsou k dostání), jsme si gravely odváželi domů.

Poprvé na vyjížďce

První vyjížďka začala jako totální katastrofa. Berany nesedly do ruky, divně se zatáčelo, seděla jsem nějak natažená, no hrůza. A skoro přesně po pěti minutách jízdy to najednou všechno do sebe zapadlo a já se cítila, jako kdybych měla gravel doma už měsíce.

Nikdy neříkej nikdy

Dost často jsem se v poslední době setkala s názorem, hlavně od žen zvyklých na krosové či horské kolo, že na beranech nezvládnou jezdit. Že gravel není pro ně. Může být, ale za sebe bych rozhodně všem odpůrkyním beranů minimálně doporučila, ať si na nějaký gravel sednou a projedou se.

To hlavní: velikost a geometrie

Výběr je veliký, značek nepřeberně. Jak si tedy pro sebe vybrat ten správný? Předně si vyhledejte podle tabulek či doporučení prodejce správnou velikost. Osobně si myslím, že odpor žen k jakémukoli typu kol pramení často z toho, že jim nějaký muž strčí svoje staré kolo (minimálně o velikost větší), ať si to vyzkouší, než se bude utrácet za nové. Bolí záda, bolí ruce, bolí zadek. K nechuti jezdit je jen krůček. Já si svou ideální velikost vyladila ještě zkrácením představce.

Dále se samozřejmě podívejte na geometrii kola. U gravelů je rozptyl opravdu veliký. Mně osobně vyhovuje rám s vysokou hlavou. Posez je tím laděný více do horského kola, vzpřímenější a pohodlnější. Dovoluje mi tak vydržet v sedle celý den bez bolesti zad.

Správný úchop

Ony proklínané berany taky hrají velkou roli. Šířka 40 cm se hodí pro drobnější postavy s užšími rameny, ale možná bych do budoucna uvítala výraznější vybočení oblouků více typické pro gravelová kola. Pokud máte jako já krátké dlaně, nezapomeňte si přitáhnout řadicí a brzdové páky blíže k řídítkům.

Které brzdy?

Samostatnou kapitolou jsou brzdy. Tady opravdu platí, že cena rozhoduje, takže u levnějších modelů čekejte většinově mechanické kotoučové brzdy. Pokud jste nižší váhová kategorie, bát se jich nemusíte, ovšem jejich brzdný účinek není nijak valný, na to se připravte. Těžší jezdci by je opravdu měli na daném kole otestovat a zvážit, zda jim budou stačit. Prodejce nás ujišťoval, že jsou vynikající, manželova osobní zkušenost hovoří bolestně proti.

Jednoduchý pohon

Naopak od pohonu 1x11 mě jeden z prodejců naprosto odrazoval, že alpské kopce s nimi nevyšlapu. No, pravdu měl jen částečně. Kombinace 44z vepředu a 11-42 vzadu nebyla ideální, ovšem vyměnit jednoplacku (v mém případě za 38z, pozor, musí jít o typ NW pro jednopřevodníky) byla záležitost jednoduchá a finančně nenáročná. Nesprintuji, převody do těžka mi nechybí (45 km/h po rovině je myslím dostatečná rychlost), naopak díky novému převodníku vyšlápnu i dlouhá alpská stoupání. A také jsem konečně pochopila, co znamená, že se dá stoupání urvat. Když se chytím ve spodním úchopu a jdu ze sedla, nepotřebuji nejlehčí převod ani na slušně strmé kopce, ovšem nejde to samozřejmě vydržet kilometry.

Vhodné obutí

Pokud vám kolo jako celek sedne, máte vyhráno. Nezbývá než vyrazit a vyzkoušet si, do jakého terénu se budete se svým kolem pouštět. Můj gravel je obutý do plášťu Maxxis Rambler 700x38. Pláště na silnici výborně odvalují, na šotolinové cestě ožívají a v terénu se statečně drží, ovšem do bahna bych se s nimi pouštěla spíše opatrněji. Pokud ovšem máte alespoň přibližnou představu, jak vypadají na jižní Moravě lesní i polní cesty, určitě chápete, že se poohlížíme po kapku širších pláštích. Přinést by měly větší pohodlí (sice možná na úkor odvalování po asfaltu, ale nejsem žádná závodnice). Zatím se mi jako nejlepší kompromis jeví rozměr 42, ale uvidíme. Ani na bezduše jsme se zatím nerozhoupali, takže to rozhodování bude delší.

Šlápněte do pedálů

Vyladili jste celkový posez, sedí Vám řídítka, máte ideální obutí na své cesty, takže už zbývá jen pohodlné sedlo (pohodlné neznamená vždy měkké, ale to je opravdu velmi individuální) a investice do pedálů. Já používám systém SPD typ Shimano PD-M520, a přestože se jedná o velmi levný typ MTB pedálů, vydržely už najet asi 10 000 km, zacvakávají spolehlivě i celé zabahněné a až nedávno v nich začalo lehce lupat. To však na funkci nemá vliv, takže klobouk dolů. Navíc jejich přínos k efektivnějšímu šlapání a jistějšímu pocitu je neoddiskutovatelný.

Vivat gravel

To je tedy ta špatná zpráva. Koupí kola investice nekončí, to ví každý zkušený cyklista. Vždyť přece ještě musíte koupit barevně ladící košík či košíky na lahve! ? Ta dobrá zpráva je, že se pak třeba do svého gravelu zamilujete stejně tak, jako se to stalo mně. Moje kolo pode mnou letí, na štěrku je jako doma a poradí si i s lehčím terénem. Velká zábava s ním byla i na červeném trailu v Mariánském údolí v Brně. A v neposlední řadě mi vrátilo radost z jízdy po silnici a hladkých cestách.

Úspěšný lov základem

Držím tedy i vám palce, ať si vyberete kolo, které vám přesně sedne. A pokud to nebude jen jedno, nic si z toho nedělejte, člověk musí umět udělat si radost.