Tip na výlet: Bormio – objevte čarokrásné horské průsmyky Lombardie

Passo dello Stelvio je jedním z nejpopulárnějších horských průsmyků v Itálii. Lombardie však ukrývá mnohem více pokladů. Pokud hledáte lokalitu na vaši podzimní dovolenou, Bormio je správným místem.

I když se může zdát, že hlavním lákadlem této lokality je bájné Stelvio, Passo Gavia či Passo Mortirolo na vás jistě zapůsobí také. Nádherné výhledy, náročná stoupání, na které budete s radostí vzpomínat a jako bonus vyšší nadmořská výška potěší nejen váš hematokrit, ale také potní žlázy.

Jak se zahřát v Bormiu - Passo Gavia a Passo Mortirolo

Jako base camp pro část vertikální cyklodovolené jsem vybrala Bormio. Lákalo mě luxusní geografickou polohou, která nabízí horské průsmyky téměř na všech cestách, na které se vypravíte.


Na zahřívací jízdu jsem si zvolila okruh s přejezdem přes dva horské průsmyky – Passo Gavia a Passo Mortirolo.

Passo Gavia - 2 641 m

• Stoupání z Bormia - 24,8 km a 1396 v. m
• Stoupání z Ponte di Legno - 19,6 km a 1458 v. m
• Zajímavost: Jedenácté nejvýše položené stoupání v Evropě

Stoupání z Bormia začínalo velmi příjemným a mírným sklonem přibližně prvních 11 km, než jsem přijela do městečka Santa Caterina di Valfurva, ve kterém mě přivítal krátký tunel s názvem Passo Gavia.


Odtud to bylo už jen 12,2 km s 843metrovým převýšením. Tady to však začalo být zajímavé a hashtag #switchbacksaturday konečně začínal dávat smysl. Tep se konstatně zvedal z několika důvodů - nejen ze zvyšující se teploty, ale také ze stoupajícího sklonu. Na začátku se vám jednou za čas zpoza stromů zjeví unikátní skalnaté štíty, které přirozeně pohánějí nohy vpřed.

Tento průsmyk je přesně takový, jak zní. Strašidelný.

Ve střední části jsem už začala cítit nožky, protože průměr stoupání se zvýšil na 10 – 12 %. Cestu však stále zpříjemňovaly nádherné výhledy a vodopády přímo u silnice. Tento strmější sklon uprostřed naštěstí vykompenzoval mírnější finiš, při kterém se vám před očima ukáže idylická krajina s jezerem. Na vrchu čekaly různé možnosti občerstvení nebo odpočinku.


Já jsem doplnila vodu z kohoutku z vnější strany restaurace, poprosila "spolutrpitele" o fotku a pokračovala jsem dál. Na sjezd mi v červnu stačila obyčejná bundička (ale tímto doporučením bych se neřídila, jelikož v tuto dobu jsem přesně před rokem v Dolomitech mrzla ve dvou stupních).

Passo Mortirolo - 1 852 m

• Stoupání z Mazzo di Valtellina - 12,2 km a 1326 v. m
• Stoupání z Ponte di Legno - 14,4 km a 1149 v. m
• Zajímavost: Na 11. zatáčce směrem nahoru z Mazzo di Valtellina naleznete památný monument Marca Pantaniho, kterému to směrem nahoru trvalo 42 minut

Z Passo Gavia mě čekal 30 km sjezd do městečka Monno, během kterého jsem doplnila vitamín K (kofein) v jedné z lokálních pekáren, než začalo pověstné stoupání na Passo Mortirolo. Tento průsmyk je přesně takový, jak zní. Strašidelný. Ale nechci mu křivdit - měl své kouzlo.

Láká mě zejména 48 serpentin, které čekají na cestě z Prato allo Stelvio.

Na výstup na Mortirolo jsem si vybrala tu mírnější stranu s menším sklonem, nechtěla jsem si hned první den na dovolené znechutit cyklistiku. I když označit tuto stranu za jednodušší je také velký klam. Na velké části tohoto stoupání jsem byla vděčná za svou dětskou kazetu s 36 zuby. Směrem vzhůru mě potěšily i nápisy na zemi se jmény slavných cyklistů. Své jsem tam překvapivě nenašla. Budu muset potrénovat.


Ve středu stoupání jsem začala cítit mírnou únavu a ze spánku za jízdy mě probouzel jen hluk motorek. Co bych v tom momentě dala za výměnu mého neelektrického kola za e-bike či motorku. Tyto negativistické myšlenky mě však, jako vždy, přešly na vrchu stoupání, kde na mě kromě nádherných výhledů čekal také monument s názvem horského průsmyku.

Jelikož jsem si tu „lehčí“ část vybrala na výstup, brzdit jsem musela dolů tou strmější stranou. Během sjezdu jsem se dvakrát musela zastavit, abych dala rukám trochu odpočinek (a to mám kotoučové brzdy). Na každé serpentině z Mazzo di Valtellina na vás čeká tabulka, která označuje kilometry do konce a průměrný sklon. Pokud si vyberete stoupání z této strany, určitě se tím zabavíte. Alespoň na chvíli.


Sjezd končil v Mazzo di Valtellina, odkud mi chybělo už jen 20 km mírným stoupáním dolinou směrem do Bormia. Tato část byla převážně po cyklostezce, která se táhla podél řeky. Cyklostezky byly opravdu luxusní se špičkovými výhledy a minimem cyklistů.


Vzpomínkový optimismus hodnotí tuto trasu jako nádhernou a k tomu trápení na Mortirolo si už moc nevzpomínám, takže vám to určitě doporučuji.

Výjezd naleznete na tomto odkazu.

Bájné Stelvio ze tří stran - zážitek, na který se nezapomíná

• Passo dello Stelvio - 2 758 m
• Stoupání z Prato allo Stelvio - 24,9 km a 1846 v. m
• Stoupání z Bormia - 21,1 km a 1555 v. m
• Zajímavost: Páté nejvýše položené stoupání v Evropě

Bájné Stelvio mám na seznamu už pár let. Láká mě zejména 48 serpentin, které na vás čekají na cestě z Prato allo Stelvio (z Bormia je jich méně, ale zato také nádherných).

Jelikož čas je omezený a nevěděla jsem, kdy se mi naskytne příležitost se na Stelvio vrátit, rozhodla jsem se ho vyjet z každé možné strany – tedy z Bormia, z Prato allo Stelvio a také ze švýcarské strany přes Umbrail Pass.

Začínala jsem brzy ráno, v 6:30, protože jsem nevěděla, co přesně mě čeká. Začátek stoupání byl příjemný, i když ze zobrazení ClimbPro na Garminu jsem měla respekt. Mám ráda dlouhá stoupání, ale u nás tak dlouhá a náročná nenajdete. Na těchto dlouhých stoupáních v horském terénu mám nejraději měnící se pásma - lesy, kosodřevinu a skály. Soustředění na měnící se vegetaci a zdravení s farmářskými zvířaty mi tak zkracuje dlouhé chvíle.

Sjíždět ho je vždy jednodušší, až potom dole zjistíte, že se vám nahoru vlastně nechce jet.

Na stoupání z Bormia mě potěšila i série galerií, na které se vždy při stoupání těším. Po průchodu galeriemi se mi naskytl nádherný pohled na cestu, která mě čeká, i když konec stoupání ještě nebyl na dohled. Tak jako každé pořádné italské stoupání, i toto mělo svoji náročnější sekci se sklonem nad 10%. Ještěže ho zpříjemňoval vodopád. Ani jsem se nenadála a byla jsem u odbočky na Umbraill Pass, odkud to byl na Stelvio už jen kousek.


Po příchodu na vrchol Stelvia žádný ze stánků ještě nebyl otevřen. Byla jsem tam jen já a pár motorkářů, kteří nemohli pochopit, že to někdo může vyjet na kole.


Já jsem tedy neztrácela čas, udělala jsem pár fotek a jela jsem dolů směrem do městečka Gomagoi. Na sjezdu mě čekalo legendárních 48 serpentin a postupně jsem začala zdravit víc a víc cyklistů, kteří byli na cestě na vrchol. Cesta dolů byla nádherná, ale nekonečná a já jsem se už těšila na nějakou dobrou přepraženou italskou kávičku. Tu jsem našla ve vesničce Gomagoi, kde jsem se otočila a jela opět nahoru.


Stoupání začalo mírně, i když z dlouhého sjezdu jsem měla tuhé nohy. Tady jsem se sama sebe ptala, jestli mi ten výšlap nebude stačit ze dvou stran. Postupně mě doháněl i hlad ze včerejšího výjezdu, a tak jsem byla nucena víc a víc jíst. Je jedna věc, co na cyklistice opravdu nemám ráda, a to je pojídání do kopce. Nevím jak vy, ale já neumím žvýkat, šlapat do pedálů a ještě i dýchat. Postupně, jak jsem doplňovala kalorie, tak mi stoupala i energie a vůle jet i dolů a pak nahoru přes Umbrail Pass. Zásoby jídla mi už docházely a těšila jsem se na vrchol.


Tady jsem začala hrát hru, kterou nazývám Catch me if you can, kterou vymyslela Kika Serafin z cykloklubu WLRM, když jsme spolu běželi Od Tater k Dunaji. Princip hry je takový, že byste měli předjet více lidí, než předjede vás. A já jsem to vzala velmi soutěživě.

Na závěrečných pěti kilometrech stoupání jsou už serpentiny pořádně nahusto, a tak jde odpočítávání čísly rychleji a rychleji. Když jsem přijela nahoru, mise byla jasná – doplnit jídlo. Osobně s tím mám trochu problém, protože seznam mých potravinových alergií není schůdný s touto „Glutenlandií“ (Itálií) a rajčatovou omáčkou posypanou mozzarellou.

Na horské chatě byl v kategorii „Luci-friendly“ jídel pouze sáčkový cukr ke kávě, který jsem si sypla do bidonů v hojném množství a byla jsem motivována na poslední část – Umbrail Pass.

Sjíždět ho je vždy jednodušší, až potom dole zjistíte, že se vám nahoru vlastně nechce jet. Nezbývalo mi však nic jiného, ​​než šlapat. Jelikož jsme Umbrail Pass jeli nahoru dodávkou, věděla jsem přesně, co mě čeká. I když to bylo náročné, na těchto úzkých lombardských cestách si stále stojím za tím, že raději třikrát na kole, než jednou v dodávce.


Soužití motorkářů, závodních aut, karavanů a cyklistů na těchto cestách je pro mě dosud nepochopitelné, ale naštěstí jsem osobně neměla ani jeden nepříjemný střet.

Postupně jsem ukrajovala výškové metry a soustředila se na každé otočení pedálů. Měla jsem před sebou vidinu sprchy a dobrého teplého jídla. Když jsem přijela nahoru, cestu mi zkřížila kravička, které jsem samozřejmě dala přednost. Vyfotit se s názvem průsmyku nechtěla, a tak jsem se vyfotila sama.


Čekal mě už jen zasloužený sjezd a teplé jídlo!

Výjezd naleznete na tomto odkazu.

Rozloučení s Bormiem na Lago di Cancano

Lago di Cancano je třešničkou na konci - snem každého cyklisty či motoristy. Kombinuje totiž epické serpentiny a poměrně jednoduchý sklon. Je to ideální trasa pro odpočinkový den, nebo pokud nemáte moc času. Jak se říká, hodně muziky za málo peněz.

Já jsem si tuto trasu dala těsně před přesunem do Dolomit a byla to opravdu nádhera. Směrem vzhůru mě potěšilo 20 nádherných serpentin, které měly po dvou dnech zabijáckých sklonů pro změnu příjemný 6,9% sklon z městečka Turripiano.


Těsně před vrcholem mě čekal ještě průjezd krátkým tunelem a poté se naskytl nádherný pohled na serpentiny. Pokračovala jsem ještě v cestě vedle menšího jezera Lago delle Scale až k Lago di Cancano, kde je možnost půjčit si i MTB (a e-MTB) kola.

Jelikož jsem si opět vybrala časnou ranní hodinu, byla jsem tam téměř sama. Umím si představit, že během dne toto místo určitě nabere na počtu turistů.

Výjezd naleznete na tomto odkazu.

Jste připraveni na vertikální zážitek?

Bormio je pro mě ideální lokalitou pro cyklistickou dovolenou. Spousta možností na cyklovýjezdy, turistiku, regeneraci a jiné doplňkové aktivity. Pokud máte rádi dlouhá táhlá stoupání, výzvy a horskou přírodu, otevřete kalendář, mapu a začněte plánovat.