Trénuj se mnou na Alpy - prolog

Jak to dopadne, když se obyčejný cyklista, hobík, svěří do rukou odborníka? Trenéra? Teď to ještě nevíme, ale už v červnu, na konci tohoto seriálu, budeme mít jasno.

Z jedné strany poslouchám, že věk je jen číslo, člověku je jen tolik, na kolik se cítí a podobná „moudra“. A z té druhé zase – čas nezastavíš, už se uklidni, nejsi nejmladší, co pořád blbneš??? Já teda raději poslouchám tu první stranu, takže mám na rok 2025 několik velkých cílů a potom jeden úplně největší, který by měl být vyvrcholením sezóny. Nechci nic podcenit, a proto vznikl projekt „Trénuj se mnou na Alpy“.

Člověk má zkusit všechno... no a kdy, když ne teď? Já vím, dnes ze mě leze jedna hluboká myšlenka za druhou. Ale ta myšlenka, nebo nápad, že by nebylo špatné do mého tréninku přidat nějaký zásadní prvek a posunout ho na vyšší úroveň, to ve mně začalo klíčit už v průběhu loňského závodu Salzkammergut Trophy. Tím zásadním prvkem by mohl být zkušený trenér a jeho plán.


Vlastně jsem nikdy neměl potřebu nechat si od někoho radit, jak a proč mám jezdit, kdy odpočívat a regenerovat, na co se soustředit. Trénoval jsem tak nějak na pocit, jezdil to, co mě baví, sledoval maximálně tepovku. Nejezdím na závody vyhrávat, ale užít si to, takže mi to stačilo.

Ale loňská Salzka znamenala určitý zlom. Do Rakouska jsem jel samozřejmě s respektem, ale tak trochu „na pankáče“ a vůbec jsem netušil, do čeho jdu a co od toho závodu mám čekat. Už na trati, ve chvíli, kdy přišla krize (na Roßalm jsem šlapal v částečném bezvědomí a kolo chtěl shodit z nejbližšího útesu), mě napadlo, že závod tohoto extrémnějšího typu si zaslouží víc, než se v rámci tréninku jen tak občas projet.

Trochu toho systematického trénování, plán a třeba i nějaké měření kondičky, úpravu stravy... no a hlavně trenéra. Krutého, nekompromisního trenéra a jeho zkušenosti.


Moje myšlenkové pochody, které chci teď uvést do praxe, vypadaly následovně:

• Za prvé - vyberu si závod, nějaký těžký, aby byla motivace - a svoji přípravu a její vyvrcholení zaměřím přímo na něj.
• Za druhé - vyberu si trenéra, toho nejlepšího - a ten dostane úkol. Taky těžký. Dostat mě za 3 měsíce do takové formy, abych se ctí dojel do cíle jednoho z nejtěžších závodů v Evropě a možná i na světě.

Ten závod, který jsem si vybral, se jmenuje Hero Dolomites a jede se v italských Alpách. Podle propozic 86 km, na kterých ale nastoupáme 4500 výškových metrů složitým alpským terénem. Na průlet trasou se můžeš mrknout tady.


No a trenér, kterého jsem si vybral a který mě na závod připraví, se jmenuje Martin Kubala a bude to se mnou mít těžké, protože po nechtěném zimním tréninkovém výpadku se teprve začínám pomalu rozjíždět.

No a teď to důležité. Tento projekt jsem, jak už jsem zmínil nahoře, pojmenoval „Trénuj se mnou na Alpy“. Proč „na Alpy“ je jasné. Ale proč „trénuj se mnou“?

S přibývajícím věkem je stejný výsledek dva roky po sobě vlastně výhrou.

Protože údaje z tréninku budou samozřejmě veřejně dostupné na mé Stravě (to aby mě třeba nenapadlo se flákat), ale taky jeho průběh budeme s Martinem prezentovat v několika článcích a videích, vy tak budete moct sledovat, jak mi to jde, jaký mám progres, jak se zlepšuju (snad...), no a z těch informací si taky vzít něco pro sebe a trénovat se mnou až do finále, které přijde 14. června 2025. Což je datum, kdy se vydám na trať závodu Hero Dolomites. Přiznám se, že mi trochu naskakuje husí kůže už teď, když to píšu. Moc času na to nemáme.


A jak to bude probíhat? Nejdřív vás trochu seznámím s Martinem. Martin Kubala, alias Jose, je jednak aktivní přispěvatel do magazínu MTBIKER, ale především cyklista s medailovými úspěchy z MČR, licencovaný trenér a výživový poradce. Umí trénovat tak, že trénink přizpůsobí osobním potřebám toho, koho má na starosti. Prostě člověk, jakého potřebuju.

A o jeho kvalitách svědčí to, že se skvělými výsledky trénuje mládež v týmu ikony české cyklistiky – Jardy Kulhavého, Ostra Multicraft Čeladná. I to je pro mě záruka jeho kvalit a toho, že jsem si vybral dobře.

S Martinem jsme už měli nějaké on-line schůzky a samozřejmě jsme se párkrát sešli i osobně v bistru Olympic v Čeladné, kde jsme probrali možnosti celé akce a predikce růstu mé kondičky. Prozradím, že to bistro Olympic bude mít v tomto seriálu taky svoji roli. Ale o tom později.

Martin si mě „proklepl“, z údajů na Stravě si udělal obrázek o tom, jak na tom jsem, jak jezdím, co dělám špatně. Zeptal se mě na vše, co potřeboval vědět a pomalu začal formovat plán, jak mě dostat do kondice a připravit na Hero Dolomites. Ale to už mně i vám podrobně popíše on sám v dalších reportážích z tohoto seriálu. A jak projekt „Trénuj se mnou na Alpy“ vidí on sám?

Úvodní slovo trenéra...

Člověk si řekne, že se těch blbin v životě už nadělal dost, ale jakoby to furt nechtělo brát konce. V padesáti stále závodit s eliťákama, založit na stará kolena rodinu, vedle normální práce rozjíždět firmu a do toho všeho si podat přihlášku na vejšku.

A když už nevíte kudy kam, ozve se vám najednou týpek, co je skoro stejně starý jako vy a řekne, že by letos rád odjel Hero Dolomites, Salzkammergut, Beskyd Tour a jestli to klapne, tak by někdy mezitím rád absolvoval Everesting a jestli se na to stihneme připravit za tři měsíce. V tu chvíli se zákonitě musíte zarazit a říct: “Hele, tady někdo potřebuje pomoct a já to teda fakt nejsem.”

A tak jsem přijal výzvu, která se řadí k těm nejbláznivějším. S využitím zázemí týmu Ostra Multicraft Čeladná začnu připravovat Petra na zřejmě nejhektičtější rok jeho cyklistické kariéry. Ale hezky popořadě.


První věc, kterou si člověk v tomto věku musí uvědomit, je skutečnost, že s organismem to pomalu začíná jít od desíti k pěti. Nemůžete očekávat bůhvíjaký progres - pokud teda nejste zrovna začátečník anebo jste doteď nedělali všechno úplně špatně. Takže pokud chcete srovnávat letošní výkony s loňskými, musíte brát v potaz, že i remíza je ve vašem případě vlastně výhrou.

Hlavním cílem tréninku takového člověka proto nebude nějaký skokový nárůst výkonnosti ale zajistit, aby i při tomto extrémním zápřahu dokázal udržet plichtu i v následujících letech.


V praxi to znamená, že kromě standardních limitací bránících lepšímu výkonu budeme hledat i zdroje potenciálních problémů, které by v budoucnu mohly nastat, pokud nepřikročíme k preventivním opatřením.

U Petra jakožto ryzího hobíka je těch rezerv a potenciálních hrozeb vícero, a protože nemám rád povrchní informace, každé z nich budu věnovat samostatnou kapitolu, abyste si kromě sledování Petrovy přípravy odnesli i něco, co může pomoci i vám. Připraveni, těšíte se? Fajn, první téma bude trpělivost, takže se zase zklidníme, pokračování příště…

Tak. To bylo několik úvodních slov trenéra Martina Kubaly a myslím, že tohle by jako úvodní prolog tohoto „etapáku“ mohlo stačit. Od příštího dílu se už pustíme do rozboru a popisu konkrétních tréninkových aktivit. Oficiálně tento můj závod s kondičkou začal 1. března, takže už budeme s Martinem vědět, na čem jsme. Tak pojďte i vy trénovat se mnou na Alpy...