Jarní probouzecí pohodovka – od propasti na hrad

Víte, kde je nejhlubší zatopená sladkovodní jeskyně na světě? Zajel jsem se tam podívat i s kamerou, cestou přidal další zajímavá místa a vše spojil do poměrně nenáročného jarního výletu.

Vlastně bych vás mohl odkázat na tento článek, který vyšel poměrně nedávno. Trasa byla hodně podobná a zajímavá místa z ní jsem chtěl ukázat i ve videu, takže jsem ji trochu kopíroval, ale aby to nebyla nuďárna, udělal jsem podstatný upgrade. Vznikl okruh ještě lepší, zajímavější.

Žádné náročné úseky, žádná technická stoupání nebo sjezdy... trasa pro někoho možná trochu delší, ale pořád výletní pohodovka. A na začátku jara krásný zážitek.


Tak jedeme. Odstartoval jsem z Valmezu, ale oficiálně jsem to odpálil na lávce přes řeku Bečvu ve Lhotce nad Bečvou na cyklostezce Bečva. No a hned kousek dál policejní auto a cyklostezka uzavřená. Proč? Asi to zaznamenal každý z vás, u vlakového nádraží v Hustopečích n/B, kolem kterého cyklostezka vede, došlo několik dnů před mým výletem k ekologické katastrofě. Vykolejil tu vlak s cisternami převážejícími toxický benzen, který při nehodě unikl a začal hořet.

Takže mě čekala krátká objížďka tohoto místa k hustopečským štěrkovým jezerům, tzv. štěrkáčům. Oblíbená rekreační oblast, kterou v roce 1997 smetla povodňová vlna, když si tudy řeka Bečva prorazila své historické původní koryto. No, ale dnes už je tady zase vše vybudované znovu, místo určitě stojí za návštěvu. Třeba v létě na koupačku. Takže dost neveselých informací, pojeďme dál.

Nebo vlastně... ještě jedním hororovým místem jsem po chvilce projížděl. Osada Kamenec. Zchátralé budovy, statek jak z Texaského masakru motorovou pilou, tajemná atmosféra, ze které máš pocit, že na tebe ze dveří vyskočí zombík. Záhadné strašidelné místo. A možná tady pořád i někdo bydlí. Možná...


Tak, už opravdu stačilo, máme krásný jarní den, takže dál už bez hororů. Tahle trasa mi dokonale zapadla do mého tréninkového plánu. Nehrotit to, jezdit na pohodu. Po rovné asfaltové cyklostezce to sice jde dobře, ale nemám to rád. A když se navíc vítr rozhodl, že mi chce pomoct a fouknout do zad, ale já jsem zrovna jel opačným směrem, než foukal , rád jsem cyklostezku Bečva za cyklolávkou u obce Ústí opustil.


Přes Černotín kolem vápencového lomu a za obcí na louku. Krátké stoupání po polní cestě, nahoře jsem vjel mezi stromy a otevřela se přede mnou Hranická propast.

Její celková hloubka není zatím známá, ale nad hladinou jezírka je 79,5 metrů a pod vodou je potvrzená hloubka 450 metrů, takže celkem 519,5 metrů. Už to z ní dělá nejhlubší zatopenou jeskyni na světě. Pořád probíhají měření za pomoci robotů a pořád nebylo dosaženo dna. Odhaduje se hloubka přes 1000m. K propasti se dá dojít i krátkou procházkou přímo od železniční stanice Teplice nad Bečvou.


A právě do vedlejších Teplic n/B jsem se podíval taky. V tomto lázeňském městečku je krásný komplex Zbrašovských aragonitových jeskyní, promenáda, prameny. Ale mimo sezónu prázdno, všechno zavřené, pramen zastavený.

Takže dál. Přes Drahotuše do obce Slavíč. Ve Slavíči je bývalý železniční tunel Ferdinandovy dráhy. Trochu mi trvalo, než jsem našel vjezd do něj. Tunel je dlouhý necelých 260 metrů a je do něj volný vstup. Tak jo, projedu si ho. Po pár metrech tma jak v ranci, zemědělské stroje, které tam byly ve tmě zaparkované, jsem spíš jen tušil.

Světlo jsem neměl, tak jsem jen krokem projížděl a pomalu se blížil k druhému konci. A čím blíž jsem byl, tím jasnější mi bylo, že to světlo na konci tunelu prosvítá jen mezi prkny zavřených vrat. Tak třeba budou odemčené... Nebyly . Otočka a průjezd tunelem zpátky. Na slunci je líp.


A mě čekala ještě jedna zajímavá železniční stavba, jen asi dva kilometry od tunelu. Jezernické viadukty. Jedná se o kulturní památku ČR a jsou to vlastně dva mosty vedle sebe nad údolím potoka Jezernice. Mosty jsou dlouhé 426,5 metrů a jejich výška je přes 10 m. A docela pěkně mi na nich zapózoval žlutý Regio-Jet.


Potřeboval jsem se dostat na druhý břeh Bečvy a nejbližší lávka byla 5 km proti proudu v osadě Rybáře. Na polní cestě s rozmočeným písčitým blátem jsme já i kolo nahodili kropenatou fazónu a za lávkou jsem najel zase na cyklostezku. A tady je taková cyklostezková zvláštnost. Ono to asi má nějaké vysvětlení, ale kdo ho nezná, tomu to musí přijít minimálně vtipné.

Cyklostezka je ukončena dopravní značkou, je lehce rozšířená a po několika metrech zase zúžena na původní šířku a osazena značkou začátek cyklostezky. Opakuje se to 3x. Blbě se to popisuje, mrkni na fotku. Mezi poli, nikde nic... Jediné, co mě napadlo, že ta místa slouží jako přejezd pro traktory z jednoho pole na druhé. Nevím. Nebo to má jiný důvod?


V těch místech se mi už na kopci zjevily kontury hradu Helfštýn. Budeme stoupat, konečně. K hradu, resp. k rekonstruované a udržované zřícenině, vede asfaltová silnice, pod hradem je parkoviště a lanová dráha, takže vhodné místo i pro výlet s dětmi. Brána hradu byla zavřená, tak jsem celý obrovský hradní komplex objel aspoň dokola.


Helfštýn byl založen na počátku 14. století a slouží jako zázemí pro poutě a trhy, festivaly, využili ho i filmaři. No a průjezd hradem a jeho okolím byl i velký tahák krásného MTB závodu Šela maraton, který měl vloni dernieru. Ale třeba se ještě dočkáme.


Helfštýn je samozřejmě na kopci, ale od hradu trasa paradoxně ještě dál stoupala po lesní cestě až na kopec Maleník. A na Maleníku začal sjezdík do Opatovic. Na kraji této obce je bývalý lom, kde se těžila droba. Dnes je zatopený, voda má hloubku přes 30 metrů a na dně jsou nejen stromy, ale zůstaly tam i těžební bagry a čerpací stanice. Je využíván k příležitostnému koupání, potápění a rybolovu.

Kolem lomu vede chodníček, ale jak můžete vidět ve videu, na kolo to není. A ještě jedna zajímavost – jezero své současné hloubky a rozlohy dosáhlo právě při povodních v roce 1997, kdy sem byla svedena povodňová vlna. No a když je hezky, je lom docela fotogenický.


Od lomu jsem projížděl asi kilometrový zábavný singláč, který mě dovedl do Ústí a po silnici jsem dojel do Skaličky. Tam mají krásný dřevěný provozuschopný a udržovaný větrný mlýn schovaný uprostřed sadu. Původně stál v jiné obci, v Dřevohosticích a do Skaličky byl převezen v roce 1850 a mlelo se v něm do roku 1966. Dovnitř se můžete dostat po domluvě s majiteli, kteří mají klíč.


Od mlýna jsem to měl domů asi 20 km po zvlněných bočních asfaltkách bez provozu. Přes Zámrsky, Němetice a Kladeruby, výjezd na „Paterák“ a Vystrkov a poslední sešup do Valmezu. Garmin naměřil 94 km a něco málo přes tisíc výškových metrů. Ale je to pohodová, technicky nenáročná výletní trasa, která se dá zvládnout i na gravelu, je vhodná pro elektrokolo a zajímavostí je na ní dost.

Trasa, která v tobě může probudit ze zimního spánku tu spící cyklistickou šelmu a nastartovat sezónu. Stačí vyrazit.

Parametry trasy

• Určení: lehké XC a gravel, e-bike
• Náročnost: nenáročná trasa
• Povrch: 60% asfalt, 35% lesní a polní cesty, 5% terén
• Délka trasy: 94 km
• Nastoupáno: 1012 výškových metrů
• Trasa: Mapy.cz, Strava.com

Celou trasu najdeš ve videu.