Road Classics Pálava: projel jsem trasu 2025

Na co se můžete těšit 17. května během „prvního monumentu“ ze série Road Classics 2025? Projel jsem letošní novou trasu a mám pro vás pár postřehů.

Úplně na začátek musím předeslat, že jsem vloni Pálavu nejel. Takže se ode mě nedozvíte, jak se trasa 2025 liší od trasy 2024.

Další věc, kterou musím říct už na začátku, je, že nejsem závoďák. Jak loňskou Road Classics Klínovec, tak letošní Pálavu pojedu jako švih, takže pokud od mého článku čekáte detailní a odbornej rozbor trasy, asi budete zklamaní. Ale jestli si plánujete třetí květnovou sobotu na jižní Moravě užít, tak si to přečtěte, abyste věděli, do čeho jdete.

Trasu jsem si projížděl 23. dubna. Jako warm-up jsem si dal půlhodinku z Mikulova, na pomyslný start jsem se postavil kolem 17. hodiny. Takže je mi jasný, že minimálně část trasy bude potmě. Ale nedá se nic dělat, dřív to nešlo.

Km 0

Start je ve Valticích. Oproti loňsku je posunutý z centrálního náměstí Svobody do areálu Chateau Valtice. Což jsem si všiml až při psaní článku, takže startovní fotku mám z náměstí. Rozjezd si dáme přes Hlohovec, takže hned 2 km od startu uhnout mírně doleva.

V Lednici na kruháči to vezmeš doleva, což je super výhoda, kterou ti dají uzavřené silnice (já musel kruháč obkroužit a vyjíždět třetím výjezdem – a ještě mi tam vjela nějaká hodná paní v autě, takže se fakt těším, že průjezd bude mnohem rychlejší a příjemnější).

Už za Lednicí poprvé uvidíš Pálavu. A její silueta na tebe bude porůznu vykukovat v průběhu celýho dne.

Km 14

Míjím Nejdek a přijíždím do Bulhar. Před vesnicí je krátké mírné stoupání (kolem 4 %), stačí jít ze sedla a nemusíš ani řadit. Bulharami projedeš v rámci Road Classics dvakrát. Těš se na to, až se sem dostaneš podruhé.

Budeš mít většinu švihu za sebou, ale hlavně tě tady čeká největší občerstvovačka – káva, dortíky, chlebíčky a kdoví, co ještě. Já zatím suším hubu a pokračuju v cestě na Milovice. Za Bulharami bacha, silnice ve sjezdu není v úplně perfektním stavu, tak si hlídej, kudy jedeš.

Projedu Milovice a blížím se ke startu prvního vrchařského segmentu. Pavlovské vrchy aka Pálava jsou už blizoučko. Projíždím kolem lánu řepky – ještě nesmrdí, ale už je hezky žlutá. Tour de France má své slunečnice, Road Classics halt bude mít řepku.

Km 22

Dobrý je, že ve směru od Milovic se trasa vyhýbá spodní části pavlovského stoupání. To začne až za levotočivou zatáčkou. A tam taky začíná první měřený segment. Podle oficiálního profilu na stránkách Road Classics má maximální sklon 8 %, ale Strava teda ukazuje i 9,7 %, tak si vyber, co je pro tvou psychiku lepší.

Měřený úsek má 5,5 km a zahrnuje i klesání, na jehož konci je levotočivá zatáčka v lese. Je dobrý si tam sundat sluneční brýle (pokud nemáš polarizační nebo fotochromatiky).

Km 28

První občerstvovačka je hned za cílem měřeného segmentu a současně poblíž nejvyššího bodu celé trasy (365 metrů nad mořem, takže žádná tragédie, aby ses mohl(a) vymlouvat na řídkej vysokohorskej vzduch). Dotankuj ionťák, čapni banán nebo gelíček a šlapej dál, do cíle to je už jen necelá stovka.

Km 31

Tenhle milník je zajímavej vlastně jen tím, že tady začíná průjezd Mikulovem. Z hlavní silnice od Klentnice se uhne doleva, dáš si krátkej sjezd po spojovací Nerudovce (bacha, je to tam úzký) a dole pod kopcem ostrá levá a… čau, Mikulove, příště se snad uvidíme na dýl. Ani tady si nebudeš muset při zatáčení doleva na Bezručovu dávat pozor na dopravu, jak jsem to musel udělat já při reconu.

Silnice do Milovic nejdřív stoupá a pak se zlomí do slušnýho sjezdíku. Jestli chceš bojovat o KOMy, tak musíš dupat i z kopce, na pořádnou rychlost ti vlastní váha stačit nebude, ten kopec není moc prudkej.

Km 39

Tady jsem si na benzince za Milovicema udělal občerstvovačku já. Ionťák jsem nahradil Coca-Colou a místo gelíčku jsem do sebe natlačil bagetu. Jen co se rozjedu, už zase stojím na semaforu – mezi Milovicemi a Zaječí se opravuje most a je tu kyvadlová doprava. Pak už to ale zase sviští.

Km 53

Začátek prvního „strade úseku“ je kousek za podjezdem dálnice D2 při výjezdu ze Staroviček (jo, jede se i kolem sídla místní profláknuté levandulové farmy). Ale tebe určitě víc zajímá, co se ti bude dít pod koly.

Jeden z nejkrásnějších úseků začíná za Novým Poddvorovem.

Zkoušel jsem hledat nějaký regionální ekvivalent pro „Strade bianche“ nebo „Chemins blancs“. Ale vzhledem k tomu, že štěrkový podklad není úplně bílý, tak bych nezpevněné úseky pojmenoval poeticky „Moravské chodníčky“. Jak se ti to líbí? Pochvaly do komentářů, hejty si nech.

Tenhle strade úsek je vlastně docela v pohodě, na většině je asfalt, kterej je místama pokrytej štěrkem. Takže pokud tu pojedeš ve skupině, dávej pozor. A hlavně to chce signalizovat díry a objížděčky, ať do toho nevlítne někdo za tebou.

Při příjezdu do Velkých Pavlovic je mírná pravotočivá po kostkách, tak pozor, ať tam nenajedeš v plné rychlosti.

Km 57

Na 57. kilometru najdeš v levotočivé zatáčce druhou občerstvovačku. Tady si toho naber maximum a hlavně toho co nejvíc dostaň rovnou do sebe, protože tě čeká kombo Bořetice a Vrbice.

Km 60

V Bořeticích trasa uhýbá z hlavní silnice, aby tě protáhla úzkou uličkou do krátkýho, ale skoro 15 % stoupání. A konec je po kostkách! Jde to vyjet ze sedla docela v tempu, ale musíš mít něco v nohách. Mur de Bořetice!

Trošku vydechneš a už jsi v dalším kopci, tentokrát do Vrbice, což je dědina, kterou vidíš na kopci ze širokýho dalekýho okolí. Asi 3 km do kopce, kterej má maximální sklon k 8 % (ale většinou je mírnější, průměrnej sklon nevím).

Za Vrbicí si dáchneš, jen dávej pozor na cestu. Silnička vede lesem, v zatáčkách jsou ještě po zimě zbytky štěrku/písku a je to tu úzké, tak bacha.

Km 70

Za Čejkovicemi čeká spurterský segment. Přiznávám, že mi to místo neutkvělo, když jsem tama projížděl, takže nevím, kde přesně to začíná a končí. Každopádně je to nějakých 1200 metrů. Takhle dlouho nevydrží spurtovat na 100 % ani Mads Pedersen, a ten má dlouhý spurty, tak si rozvrhni síly, ať ti nedojde šťáva.

Km 75

Jeden z nejkrásnějších úseků začíná za Novým Poddvorovem. Silnička je opět obslužná, takže užší než klasická silnice, ale má novej asfalt a houpavě se vine krajinou. Když jsem projížděl Poddvorovem, právě rozsvítili veřejné osvětlení, z krajiny mizely poslední zbytky světla a bylo to krásné.

Na závěr úseku je šlapavej sjezd a na jeho konci dost ostrá pravá, tak pozor.

Pak projedeš Velkýma Bílovicema a čeká tě výšlap ke slípce.

Km 84

Sochu slípky můžeš obdivovat, zatímco do sebe budeš cpát další banán a lít ionťák/vodu/kolu. Víc než dvě třetiny jízdy máš už za sebou.

Na 125 kilometrech nastoupáš skoro 1500 výškovejch.

Teď tě čeká krásnej, ale technickej sjezdík až na hlavní silnici, pak pravá a pak levá zatáčka a nadjezdem přes dálnici D2 a kruháč s rakem do Rakvic. Stoupání na kopec mezi Rakvicemi a Přítlukami má ke konci kolem 7 %, tak nepřepal začátek, ať se ti nezastaví nohy.

Sjezd do Přítluk je po úzké, ale rovné asfaltce. Já jsem se to tam bál pustit, protože už jsem to jel potmě, ale ty se neboj a pusť to dle svých technických schopností.

Km 98

Druhý a poslední moravský chodníček a.k.a. nezpevněný úsek měří asi 4 km a je převážně po rovině. Tenhle by se asi dal označit za „strade bianche“. Je na něm ale dost výmolů a po dešti tam jsou relativně hluboké louže, tak nedej na únavu a koukej se pořádně koukat, kam jedeš! Jestli bude po dešti, tvůj partner/partnerka tě v cíli asi nepozná. Kvůli strade úsekům nedoporučuju užší pláště než 28 mm. Na několika místech tam po lesnících na cestě zbyla směs kůry a větviček, ale defekt z toho nebyl, takže dobrý. A navíc se blíží hlavní gastronomický highlight dne!

Km 104

A je to tu! Jsme zpátky v Bulharech (už jsme tudy jednou jeli, vzpomínáš?) a máme tu občerstvovačku, na kterou se těšíš už od startu a kterou znáš z propagačních videí z Facebooku/Instagramu. Před sebou máš posledních 20 km, tak si to vychutnej. Kvůli uzavřeným silnicím a kvůli tomu božímu cateringu jsi přece tady!

Stoupání z Bulhar vede po docela rozbitým asfaltu, v noci nic moc, ale ty tam pojedeš ve dne, tak to můžeš smažit klidně středem, protože uzavřená silnice. Na kopci ostrá levá, krátkej sjezdík a pak hned pravá. Za chvilku na to jsi v Hlohovci, kde je krátkej, ale dost nechutnej kopec (9 %). Do Úval je to po pěkným asfaltu a pak už začne finále.

Km 123

Tohle závěrečný stoupání k Reistně si můžeš pamatovat z loňska. Strava říká maximum 15 %, oficiální profil kopce na Road Classics 10 %. Nakonec prostě to nejlepší a opět po úzké lesní asfaltce. Je to ale stoupání do cíle a taky jde o měřenej segment, takže do toho dej poslední zbytky sil, čeká tě pak už jen sjezd do Valtic, jídlo a radost z dokončeného švihu.

Resumé

Recon jsem si neskutečně užil. Pálavu a okolí mám projetou relativně slušně, ale díky Road Classics jsem přesto objevil pár krásných cest, které jsem předtím neznal.

Mohlo by se zdát, že oproti Klínovci a Ještědu bude Pálava nejrovinatějším monumentem ze série RC, ale na těch 125 kilometrech stejně nastoupáš skoro 1500 výškovejch, takže to taková lambáda není, když si chceš udržet hezkej průměr.

Přeju všem, ať nám 17. května vyjde počasí!

Trasu si můžeš stáhnout ve formátu GPX do svého cyklopočítače tady, uložit ze Stravy tady nebo – pokud jezdíš jako já s navigací Mapy.cz, tak jsem si trasu naklikal tady.

Link na mou aktivitu na Stravě je tady.