Od základu: Krátké vs. dlouhé trasy - strategie, plánování, strava

Silniční cyklistika s sebou přináší rychlost a rychlost s sebou přináší i delší vyjížďky. V čem se liší od těch krátkých?

Jet dál, rychleji, posouvat své limity. Silniční kolo je k tomu jako stvořené. Po čase vás pravděpodobně omrzí točit tentýž okruh kolem svého bydliště a budete chtít objevovat nové a nové cestičky – minimálně já jsem to tak měl. Jelikož rád jezdím dlouhé výjezdy (100 + km), pokusím se shrnout, v čem se u mě liší od rychlých švihů (řekněme do 70 km).

Plánování

Prvním krokem je u mě vytvoření trasy. Při kratších trasách většinou vezmu žiletku a jezdím, vždyť za chvíli jsem stejně doma. Ale při delších výjezdech beru v úvahu několik faktorů:

aktuální kondice - asi málokdo si užije celý den v sedle poté, co měl den předtím intenzivní trénink, případně absolvoval noční směnu v práci. Pokud se bavíme o začátku sezóny, delší výjezdy se snažím zařadit až poté, co odjedu několik kratších. Nohy už jsou zvyklé, kondička se vrací (nebo zlepšuje, záleží na tom, zda jste aktivní i v zimě), dny se prodlužují, počasí se zlepšuje.

lokální podmínky – zde navážu na předchozí článek o bezpečnosti v provozu. Když jsme byli děti, rodiče nás často brávali po různých výletech a já na to později plynule navázal - co tím chci říct? Mám alespoň přibližnou představu o tom, v jakém stavu je ta která cesta, kde mohu očekávat hustší a kde zase naopak řidší provoz. Zčásti umí pomoci i zdejší fórum, kde některé informace dokážete „vydolovat“ přímo od místních.

Jelikož jsem osobně takový cyklista-objevitel, ne jednou se mi stalo, že některé silnice nebyly zcela určeny pro silniční kolo. Pokud mě tudy mapy.cz nechtějí poslat, mají k tomu důvod. Pokud mě od té cesty odrazuje i Wahoo, také má k tomu důvod. Mnohdy stav cesty kontroluji i pomocí leteckých snímků, na jejichž základě lze alespoň zhruba odpozorovat stav vozovky.

• pitný režim - pokud jedu do končin, které neznám a čeká mě přes 100 km, je jasné, že to nemám šanci zvládnout na dvou bidonech. Tím pádem vždy předem hledám na mapě studánky (za mě jsou ideální mapy.cz), případně benzínky. Oproti horské cyklistice ale máme to štěstí, že se nám do cesty vždy postaví nějaký motorest či restaurace a opravdu se mi nikdy nestalo, že by někdo odmítl doplnit mi vodu.

• povětrnostní podmínky - nevím, jak to mají ostatní, ale mě osobně nikdy nebavilo jezdit 5 hodin v bočním větru. Pokud hlásí silný vítr, raději se „zašiju“ v kopcích, kde tento faktor až tak nevadí. No a pokud už jezdit ve větru, vždy, když to bylo možné, jsem se snažil trasu rozplánovat tak, že směrem „tam“ to bylo proti větru a směrem domů po větru. Je fyzicky (a určitě i psychicky) jednodušší odpracovat si tu těžší pasáž na začátku a domů se pak na pohodku svézt.

A když plánuji trasu, vždy se snažím myslet i na nějaký „fun factor“. Pro mě jsou to například zábavné sjezdy. Mnohdy mě nakopnou a namotivují pokračovat. Každý si musí najít to své. Pro někoho to může být vytoužený koláček, pro jiného zase výhled z kopce.

Strategie

Dá se vůbec při hobby cyklistice volit nějaká strategie jízdy? Samozřejmě, že dá! A hned na několika frontách:

• tempo jízdy – těžko doporučit konkrétní rychlost, jelikož každý má najeto a natrénováno jinak. Pokud se chcete zařadit k „dálkoplazům“, je logicky hloupost začít do toho bušit od začátku v zóně 3. Osobně jsem vždycky razil strategii, že se není třeba zbytečně dostávat do červených čísel a je dobré jet tak, aby mi to prostě bylo příjemné.
• kadence šlapání – čím nižší kadenci zvolíte, tím dříve se unavíte. Já obvykle udržuji průměrnou kadenci na úrovni 85-90 rpm a přestože aktuálně na silničním kole nevozím snímač, za ta léta už mám tento pohyb zautomatizovaný. Vyšší kadence odlehčuje nohy, naopak mírně více zatěžuje cévní systém a srdce, čímž si postupně budujete kondičku. Na sílu a výdrž při vysoké intenzitě jsou fajn intervaly, ale neznám asi nikoho, kdo by je trénoval na 100kilometrových výjezdech.
• psychologický efekt – vždy je lepší rozčlenit trasu na několik parciálních cílů a soustředit se na ně. U mě jsou to většinou vrcholy stoupání. Když si budete opakovat, že vám do cíle zbývá závratných 100 km, na morálce vám to nijak nepřidá. No 20 km po nejbližší benzínku, kde si koupíte bagetu, to už zní lépe, že?
• najděte si parťáka/partu – při větší náloži kilometrů je skvělé, máte-li se s kým prostřídat. Obzvlášť, pokud ignorujete 4. bod při plánování.

Strava

Co se týče stravy, je to u mě při srovnání krátký vs. dlouhý výjezd velmi jednoduché:

• krátký výjezd - dvě až tři tyčinky, banán. Při výjezdech do 2 hodin si obvykle vystačím s jedním bidonem čisté vody, pokud plánuji jít déle, přibalím i ionťák. Při vyšších teplotách je třeba automaticky počítat s vyšší spotřebou vody.
• dlouhý výjezd - tři až čtyři tyčinky, banán, pokud se vejde, přibalím i housku, rohlík či bagetu (cokoli slaného). Pokud mě čeká opravdu dlouhý výjezd (tj. 150 a více km), zastavím na plnohodnotný slaný oběd. Sladkého mám za ten den dost. Co se pitného režimu týče, zpravidla vozím láhev čisté vody + láhev ionťáku. Jak jsem již zmiňoval v článku o výbavě, další ionťák si odsypu do obalu od šumivých tablet a použiju ho později na výjezdu.

Při stravování a pití je třeba myslet ještě na jednu věc, a tou je pravidelnost. Pokud už cítíte hlad, je zle. Tělo už bere z „energetických zásob“, a to nechceme. O příjmu sacharidů dělal komplexnější článek Cepo, takže šup, studovat.


Och, a ještě jedna drobnost. Gely jsou sice super zdroj sacharidů a pokud obsahují i kofein, umí vás slušně nakopnout. Platí ale to samé, co o maratonech a závodech. Není nejchytřejší je zkoušet přímo během takové jízdy. Zejména, pokud zrovna nemáte po ruce toaletu…

Výbava

Najíždět desítky kilometrů je výzva sama o sobě. Je ale třeba zohlednit i výbavu, která hraje velkou roli. Základem jsou… – chvilka napětí – správné, kvalitní kalhoty! Trochu si osvěžíme paměť předchozím článkem. OK, pokud odjedete ve špatných kalhotách 50 km, dá se to snést. Čím ale pojedete déle, tím více se vše začne třít, zadek začne bolet, kalhoty dokážou nepříjemně odřít na tříslech… Jednoduše, nic vábného. Proto platí to, co o stravě – každý kousek oblečení je lepší nejprve vyzkoušet na kratším výjezdu a teprve poté se pustit do Gran Fondo jízd.


Otázkou je použití ochranného krému. Já osobně ho mám ve zvyku aplikovat až při opravdu dlouhých jízdách – při dvouhodinovém švihu je ho škoda. Avšak proti gustu žádný dišputát a pokud vám pomůže, není na tom nic špatného či nesprávného.

Na čem si ale dávám záležet, jsou kvalitní rukavice. Přestože aktuálně mám aero řídítka, která jsou zploštělá, při dlouhých jízdách je to pro mě must-have položka. Dále se vyplatí kontinuálně střídat úchopy a nezůstat „zamrzlý“ v jedné pozici. Později vám poděkují kříže, krk i ruce.


Do třetice, vyplatí se mít něco v záloze. Obzvlášť, pokud hlásí proměnlivé počasí. Tuto kapitolu jsme rozebrali minule, takže se opět odvolám na tento článek.

O servisní výbavě jsme si už něco řekli. Za sebe dodám, že se mi stalo jedinkrát, aby se 180kilometrový okruh zkrátil na asi 75 km, následně 6 km chůze a odvoz domů. Od té doby si dávám záležet, aby byly doplňky kvalitní a funkční. A zejména, abych si uměl poradit s každým případným problémem.

Přestože delší výjezdy mohou někomu připadat jako nedosažitelná meta, postupným posouváním se vpřed a hlavně správným mentálním nastavením se k nim dá poměrně jednoduše dopracovat. A jaký je váš ověřený recept?

Seriál „Od základu“

• Od základu: Rozdíly v rámech jízdních kol
• Od základu: Jaký materiál rámu je nejvhodnější?
• Od základu: Jak si správně vybrat silniční kola a obutí
• Od základu: Silniční kotoučové vs. ráfkové brzdy - výkon, praktičnost, design
• Od základu: Mechanické vs. elektronické řazení na silničním kole - otázka vkusu?
• Od základu: Gravel, silnice, treking - co nabízejí?
• Od základu: Jak začít se silničními nášlapnými pedály a jaké jsou jejich silné stránky
• Od základu: Jak přežít v provozu?
• Od základu: Jakou výbavu si s sebou vzít na silniční výjezd?