Rusavská padesátka: bahenní lázně v Hostýnských vrších

Rusavská 50 je významný regionální závod horských kol, pořádaný již tradičně v obci Rusava na Kroměřížsku. Letošní ročník se dočkal několika změn a výrazného zpestření, které si pro nás připravilo počasí.

Rusava, rozložená dlouhým údolím, v severozápadní části Hostýnských vrchů, o průměrné výšce 410 m n. m. odolávala civilizačním vlivům a po dlouhou dobu si ponechala svůj osobitý charakter. Má 450 stálých obyvatel a je také vyhledávanou rekreační lokalitou. Obec nese své jméno podle stejnojmenné říčky, která se při deštích zbarvuje do „rusé“ barvy.

Letošní, 21. ročník Rusavské padesátky nabídl zásadní změnu, a to přesun termínu ze srpna, kdy se uskutečnilo všech dvacet předcházejících ročníků, na červen. Podle hlavního organizátora Patrika Topiče se termín závodu měnil kvůli atraktivitě pro bikery. Rusavská padesátka pro ně může být dobrým tréninkem před holešovským Drásalem. Původní srpnový termín nebyl úplně ideální v období dovolených. Navíc se závod křížil s dalšími sportovními akcemi.


Další změnou byl přesun startu závodu na místní fotbalové hřiště, kde byl i cíl a veškeré zázemí. Připravený byl i doprovodný program s živou hudbou. Pro děti byly k dispozici různé hry a skákací hrad. Celý den bývá tradičně zakončen večerní zábavou na místním koupališti, nicméně počasí připravilo toto zpestření již během samotného závodu.

Celý závod byl o střídání lepších a horších podmínek, ale žádná část trati nebyla vysloveně nejetelná.

Letošní ročník byl doslovným bahenním SPA. Během celého týdne před závodem byly v Hostýnkách četné bouřky a jindy suchá a bez problému jetelná trať byla už tak hodně podmáčená. Nenapomohl tomu ani vydatný déšť noc před samotným závodem. Ráno sice svítilo sluníčko a lákalo váhající účastníky, k proschnutí trati však pomohlo jen málo. Ale zase lepší varianta, než stát na startu v dešti. Vždycky je lepší vyjet ještě relativně „za sucha“.


Já osobně jsem se startem na Rusavské váhala velmi, právě kvůli stavu trati a nepříliš optimistické předpovědi počasí během závodu. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa a také jsem nechtěla stahovat kalhoty daleko před brodem. Ostatně brodů bylo v závodě požehnaně.

Zásadním aspektem, proč jsem se rozhodla nakonec jet, bylo hlavně to, že jde o tradiční závod téměř „za barákem“ a také, že mám kolo aktuálně před velkým servisem s výměnou mnoha komponentů. Určitě nejsem typ závodníka, který si jde záměrně ničit výbavu do špatných podmínek. Rozhodování doslova na poslední chvíli nemám ráda, člověk je tak trochu mimo svůj předzávodní koncept.


Na startu za doprovodným vozidlem se sešlo celkem 255 účastníků. Došlo také na drobnou byla úpravu trati, která vedla kompletně ve velmi oblíbené lokalitě Klapinov, Tesák, Chvalčov, Košovy, Troják a Ondřejovsko. Závodní peloton projížděl mírným tempem až k místu dřívějšího startu na konci obce, kde proběhl ostrý start. Závodníky čekalo tradiční první dlouhé stoupání, kde se dělí startovní pole a každý si hledá svou pozici podle vlastní výkonnosti a pro něj optimálního tempa. Ani zde nechybí mnoho nadšených fanoušků podél trati, stejně jako nahoře, na Klapinově, před místem prvního, letos absolutně bahenního sjezdu.

Jedu opatrně a s respektem. Minulý týden mi na mokré trati maratonu na Vysočině, plné kluzkých kamenů a kořenů sjeté pláště dost klouzaly, ale tady jsem byla připravená a obutí si den před závodem radši vyměnila. Přesto jsem si půlku závodu zvykala na to, že nové pláště asi doopravdy stopu drží a nemusím ve sjezdech tolik předvídat.


Celý závod byl ostřídání lepších a horších podmínek, ale žádná část trati nebyla vysloveně nejetelná. Dokonce i známé technické stoupání na Hrubou Malíkovou se dalo v takto podmáčených podmínkách při troše kreativity vyjet. Nechyběly ani dvě vydatné bouřky, jedna dokonce s kroupami, takže voda od spodu i ze shora. Alespoň jsme si trochu omyli bahno z nohou a kol. Zima ale nebyla. Stejně musí závodník v takovém případě zmobilizovat své síly a dojet to, i kdyby se dělo ledaco. Zastavovat nemá smysl, jen by člověk vymrzl.


Celkové vítězství mezi ženami vybojovala Michaela Tokarčíková (Napohodu! Bike team Píšť) 2:36 h a Filip Rydval (D2 Mont Merida Cycling team) 1:53 h absolutně mezi muži.

Letošní ročník Rusavské padesátky bych shrnula slovy: nebylo to tak hrozné, jak to vypadalo! Závod byl dobrým tréninkem technických dovedností a fyzické i psychické odolnosti. Opět se potvrdilo, že tato akce je opravdovou srdeční záležitostí za každého počasí.