Tepelné trauma u sportovců: velké letní nebezpečí

Léto je bezesporu jedním z neoblíbenějších a nejočekávanějších období pro většinu cyklistů. Přináší nám dlouhé, teplé dny a řadu nových možností, jak trávit volný čas. Sport v letním období s sebou přináší spoustu příjemných zážitků, ale i rizik.

Vlivem změny klimatu se v našich zeměpisných šířkách setkáváme stále častěji s vysokými teplotami. Jejich působení na lidský organismus může zapříčinit jeho přehřívání a s tím spojené vysoké nebezpečí nevratného poškození zdraví a života. Syndrom přehřátí je velkým fenoménem poslední doby a nejčastější příčinou úmrtí mladých sportovců.


Slovo hypertermie pochází z řeckého slova hyper- nadbytek a thermo- teplo. Člověk, jako teplokrevný živočich se vyznačuje tím, že je schopen za využití termoregulačních mechanismů udržovat stálou teplotu jádra, tj. hluboko uložených životně důležitých orgánů, téměř nezávisle na okolním prostředí. Z hlediska termodynamiky je lidský organismus otevřený systém, který je v neustálé interakci se svým okolím. Na organismus působí zevně energie mechanická, chemická, světelná a tepelná.

Centrum regulace tělesné teploty je v mozku, v hypotalamu, kde se nacházejí centrální termoreceptory. Tyto nejsou samy o sobě citlivé na teplotu, ale reagují na informace přijaté z periferních termoreceptorů na kůži. Přijatá tepelná energie z okolního prostředí vyvolává podráždění těchto receptorů a vzniká vjem. Princip termoregulace spočívá v neustálém porovnávání a vyhodnocování požadované teploty se skutečnou teplotou jádra. Na základě rozdílu řídí příjem a výdej tepla. Konstantní udržování teploty je možné pouze tehdy, je-li produkce v rovnováze s výdejem. Systém je schopný teplotu regulovat v určitém rozmezí.

Aby se teplo neakumulovalo, je organismus schopen do jisté míry jeho odvod do okolí regulovat. Na tomto procesu se podílí krev, odvádějící teplo z vnitřku na povrch, plíce a kůže. Pokud je některý z termoregulačních mechanismů narušen, vzniká nerovnováha a dochází k hypotermii nebo hypertermii.

Tady opravdu může jít o osudový kilometr.

Hypertermie ve sportu je závažný a život ohrožující stav, který je způsoben kombinací vysoké teploty, vlhkosti a nadměrnou fyzickou zátěží. Může postihnout jak predisponované, tak zcela zdravé a mladé jedince. Až 80% energie ze svalové zátěže při aktivní sportovní činnosti se přemění na teplo a v určitých podmínkách snadno dojde ke selhání termoregulačních mechanismů. Dochází k prudkému nárůstu teploty jádra, až 0,5-1 st za 5-7 minut. Výsledkem je tělesná teplota až okolo 40 stupňů celsia. Následně se spouští kaskáda zánětlivých mechanismů a extrémního oxidačního stresu.


Mezi nejvíce zasažené orgány patří mozek, kardiovaskulární systém a svaly. Tento stav může vyústit v mnohá orgánová selhání (s nutností transplantace) nebo až ve smrt. Mnoho případů hypertermie je preventabilních při správné přípravě (dostatečná hydratace, trénink adaptace na vysoké teploty, vhodné oblečení).

Tepelné trauma z přehřátí organizmu, tzv. "heat stroke", představuje pro profesionální i hobby sportovce často podceňované nebezpečí. Nekontrolovaný rapidní vzestup tělesné teploty při sportovním výkonu přitom představuje medicínskou urgenci, která vyžaduje aktivní přístup ještě v přednemocniční péči se zahájením časného aktivního chlazení s následným transportem do nemocničního zařízení.


Nejčastějším varovným signálem je nekritičnost a bagatelizace situace od postiženého. Takové to: nic mi není, to doběhnu, dojedu, už je to jen kousek. Tady opravdu může jít o osudový kilometr. Pomyslná hranice života a smrti. A to zcela vážně a bez nadsázky.

Včasná laická první pomoc má vysoce pozitivní vliv na prognózu akutních stavů.

Mezi další typické příznaky patří malátnost, bolest hlavy, nevolnost, zvracení, závratě, dezorientace, v krajním případě až poruchy vědomí a srdeční akce. Při klinickém vyšetření pacienta je přítomna hypotenze, tachykardie, zrychlené a mělké dýchání, klinická hypertermie (tělesná teplota nad 40 stupňů) a iontová disbalance.

Zásadním krokem první pomoci je "cool first and transport", tedy zchlazení a až poté transport do nemocnice. Postiženého uložíme do stínu a intenzivně chladíme, ve formě polití oblečení studenou vodou a přikládání chladné látky do oblasti krku a podpaží.

Nejvíce efektivní se ukazuje ochlazení pomocí celotělové, chladné vodní lázně. Dle aktuálního stavu postiženého (ne u poruch vědomí) aktivně doplňujeme tekutiny ve formě chlazených izotonických nápojů, přivoláme RZP. Neléčená hypertermie může vést až k syndromu multiorgánového selhání a smrti.


Cílem tohoto článku mělo být poukázat mezi širokou sportovní veřejností na problematiku tepelného traumatu ve sportu a na jeho preventabilitu, rozpoznání symptomatologie a zahájení terapeutické péče. Prozatimní nashromážděná data ukazují na velmi důležitý fakt, že včasně zahájená laická první pomoc v terénu má vysoce pozitivní vliv na prognózu těchto akutních stavů. Dalším cílem měla být edukace nejen samotných sportovců, ale také především organizátorů sportovních akcí s důrazem na jejich připravenost na tyto akutní stavy.

Zdroj: MATĚJOVIČ, Martin, Libor VÍTEK, Jiří DOSTAL, Jiří BALÁŠ a Michal BOTEK. METODICKÉ LISTY: Tepelné trauma ve sportu. Victoria VCS [online]. 3/2020, 23-36 [cit. 2022-04-03]. Dostupné z: Tepelné trauma ve sportu.pdf