Od základu: Jakým drobným i vážnějším přešlapům se vyhnout v silniční cyklistice?

Některé momenty dokážou „zajetým“ silničním cyklistům způsobit vrásky na čele. Jak lépe zapadnout?

V předchozím článku o ježdění ve skupině jsem zmínil, že zkušenější cyklisté začátečníkům určitě rádi poradí. A také, že některá faux-pas lze považovat za úplné zbytečnosti, zatímco některým bychom se měli zaručeně vyhýbat.

Cyklistická móda aneb: co na sebe ano a co ne?

O výběru oblečení jsme zde již také měli samostatný článek. Ale některé věci se vyplatí připomenout a věnovat se i některým nepsaným pravidlům. Samozřejmě, s nadhledem.

Asi základní vadou při oblékání je spodní prádlo pod cyklistickými šortkami. Pokorně se přihlásím k těm, co se tomu v začátcích také nevyhnuli. Až časem jsem zjistil, že vysoce přiléhavé kalhoty a kvalitní vložka jsou základ. Proč vysoce přiléhavé? Jakmile kalhoty perfektně nesedí na těle a vzniká tření, může to vést až k nepříjemným odřeninám. A nošení spodního prádla toto tření ještě zvyšuje.

Při krátkých výjezdech se to dá překousnout, horší už to je po několika hodinách v sedle. A o horším odvodu vlhkosti se snad ani netřeba bavit. Takže: s vložkou a bez spodního prádla!


Nepsaným pravidlem je barva šortek. Zatímco kdysi byly zlatým standardem černé šortky, dnes se již setkáme i s odvážnějšími barvami – asi nejspíš zásluhou gravelu. Co však zůstává platné pořád, je vyhýbání se bílé barvě v těchto partiích. Pokud tedy nejste mistr světa. Přece jen, bílá zvýrazňuje o něco víc, než je vhodné…


Černá barva šortek má další příjemnou výhodu. Hodí se k nim dres jakékoli barvy a nikdy vás nikdo nebude obviňovat, že jste oblečený jako papoušek. Mně osobně se líbí, když je cyklista/cyklistka barevně sladěn/a s rámem kola, případně s jiným komponentem. My, majitelé černých kol, máme v tomto opět trochu navrch.

Pokud naleznete spolehlivou vložku, i to nejtvrdší závodní sedlo zaručí dostatek pohodlí.

V poslední době jsou snad nejpřetřásanější součástí oblečení ponožky. Dokonce až do takové míry, že od zimní přestávky pokutuje UCI každého cyklistu, který se nevejde do norem. My, běžní smrtelníci, se naštěstí penalizací bát nemusíme. Ovšem stále platí pravidlo zlaté střední cesty. Pokud se vydáte na výjezd s kotníkovými ponožkami, případně s vysokánskými podkolenkami, od „klasiků“ si možná vysloužíte pár ošklivých pohledů.

Já osobně volím spíše středně dlouhé ponožky, asi do 1/3 lýtka. A ne, že budete jezdit bez ponožek, to patří jen do triatlonu! Výjimkou, pravda, bude, pokud se rozhodnete pro Shimano sandály …

Vrzání, praskání a jiné jezdecké trampoty

Servis kola není radno zanedbávat a zdaleka nejde jen o to, jak každý cyklista zalamentuje, když vám bude skřípat řetěz. Ale i o něm jsem se už rozepsal, takže to teď vezmeme spíše lehce. Milým poznávacím znakem cyklisty v začátcích je otlačený převodník na noze. Ti větší šikulové se takto dočasně „potetují“ i na ruce při vydělávání kola ze sklepa nebo při nakládání na střešní nosič. Není to závratná chyba – až do momentu, kdy nosíte nějaké pěkné, světlé ponožky.


Už horší přešlap při technické stránce věci je nadměrné křížení řetězu. V moderní době jednopřevodníků to v MTB není tak závažný problém, ale tam pak samozřejmě trpí řetěz. Pokud se ale na silnici naučíte správně řadit, zvládat to i pod zátěží a vyhnete se zbytečnému křížení řetězu, ten se vám později odmění opravdu dlouhou životností. A pokud se už od začátku chcete honit za „marginal gains“, tak pozor – křížením řetězu přicházíte o několik wattů.


A o watty lze přijít i dalšími způsoby. Patří mezi ně například i posed. O tom zde má Cepo už dostatečně mnoho obsahu, tak jen ve stručnosti shrnu to nejdůležitější. Sedlo příliš vysoké – budou bolet hamstringy. Sedlo příliš nízko – cesta k bolesti kolen. Sedlo by rovněž mělo být vodorovně, jemné naklonění dopředu je (nebo minimálně kdysi bylo) typické spíše pro časovku, při špičce sedla vzhůru se zase bude zadek klouzat vzad. Laborování s jeho pozicí vpřed-vzad zase může „rozbít“ vaši mechaniku šlapání. Proto je lepší každý větší zásah dělat spíše na fittingu.

U sedla však ještě zůstaneme. Pokud začínáte nejen se silniční cyklistikou, ale s cyklistikou obecně, může vás to svádět ke koupi nějakého pohodlného, měkoučkého sedla. Tady se ale vracíme k odstavci č. 1 a výběru solidních kalhot. Pokud naleznete spolehlivou vložku, i to nejtvrdší závodní sedlo zaručí dostatek pohodlí. A k tomu ten pocit přenosu energie…


A na závěr – nezapomínejte své kolo jednou za čas pořádně vypucovat. Koneckonců, slyšel jsem, že prý i sám Albert Einstein řekl: „Čisté kolo je rychlé kolo!“

Pojďme se povozit správně

Technika a strategie jízdy možná v silniční cyklistice nejsou natolik přetřásána témata jako v horské cyklistice. V některých případech ale mohou mít stejně ošklivé následky. Asi takovou klasikou je špatná nájezdová rychlost do zatáčky a nesprávná volba stopy.

V provozu je třeba se řídit jednoduchým heslem: "Kam nevidíš, tam nevletíš."

Co se prvního elementu týče, na to je třeba si dát obzvlášť pozor. I ta samá zatáčka může měnit svůj charakter – stačí změna v počasí, nečistoty, auto v protisměru, které člověka rozhodí, či jiné nepředvídatelné okolnosti. Tím pádem je třeba v první řadě odhadnout rychlost tak, abychom dokázali zareagovat.


Druhou věcí při nájezdové rychlosti je správné brzdění. Už jako malé dítě určitě většina lidí zjistila, že když silněji zabrzdí zadní brzdou, kolo jede do smyku. Naopak, vpředu to obvykle znamená kotoul vpřed přes řídítka. Logicky to tedy znamená, že je třeba brzdit oběma brzdami najednou. A i to určitým systémem. Nikdy nebrzdíme soustavně, jinak můžeme brzdy „zapéct“ – na povrchu plotýnky se vytvoří jemná glazurová vrstva a rapidně snižuje brzdný účinek.

A kdy brzdit? Určete před zatáčkou. Ze zkušenosti vím, že dobrzďovat v zatáčce už je trošku „na srdíčko“ a obzvláště na mokrém podkladu se to umí ošklivě vymstít.


Popracovat lze i na správné technice řezání zatáček. Vnější noha zvyšuje tlak na pneumatiky a to zajišťuje lepší trakci. Tím pádem by měla být natažena. Naopak vnitřní nohu jemně vykláníme směrem ven. Tato pozice má za následek i další benefit – neškrtnete pedálem o zem. Co do sjezdařské pozice, na výběr máme držení na pákách nebo na obloucích.

Já osobně mám ve zvyku sjíždět s rukama na obloucích. Těžiště je nižší, průjezd zatáčkou přirozenější. Pokud se bavíme o stopě, bylo by hezké řezat zatáčky stylem ven-dovnitř-ven. Ale v provozu je třeba se řídit jednoduchým heslem: „Kam nevidíš, tam nevletíš.“ Koneckonců, nejsme na závodě, nemáme uzavřené silnice a bezpečnost je prvořadá.


U strategie jízdy se zastavím jen krátce, neboť základní pravidlo je jednoduché – nepřepálit začátek. A to není nic světoborného, stejně to funguje i při závodech. Pokud před výjezdem neabsolvujete rozcvičku, je fajn si dát první kilometry spíše v letmém tempu, trošku rozehřát svaly a následně začít zrychlovat. Už jen z psychologického hlediska je příjemnější vracet se domů ve stále vyšším tempu, než si „vypráskat“ baterky v úvodu a zpátky se už jen dovléct.

A největší chyba ze všech? Přece ta, když nejezdíte! Každý má, pravda, jiné časové možnosti. Někdo se může jet vyřádit na pět hodin, jinému stačí hodinový švih. Důležité jsou vždy ty chvíle strávené v sedle, tak si je užívejme. Ideálně bez chyb.

Seriál „Od základu“

• Od základu: Rozdíly v rámech jízdních kol
• Od základu: Jaký materiál rámu je nejvhodnější?
• Od základu: Jak si správně vybrat silniční kola a obutí
• Od základu: Silniční kotoučové vs. ráfkové brzdy - výkon, praktičnost, design
• Od základu: Mechanické vs. elektronické řazení na silničním kole - otázka vkusu?
• Od základu: Gravel, silnice, treking - co nabízejí?
• Od základu: Jak začít se silničními nášlapnými pedály a jaké jsou jejich silné stránky
• Od základu: Jakou výbavu si s sebou vzít na silniční výjezd?
• Od základu: Krátké vs. dlouhé trasy - strategie, plánování, strava
• Od základu: Elementární servis silničního kola
• Od základu: Tepové zóny a jejich význam při tréninku
• Od základu: Jezdit sám, ve dvou nebo v „balíku“?