The Best of Bílé Karpaty aneb 7 vrcholů v jeden den

Bílé Karpaty jsou trochu zapomenuté hory. Nikdy to nebyl bohatý a úrodný kraj. Pověsti praví, že tu žily bohyně a čarodějky, lapkové i černokněžníci. Dodnes je to krajina, kde mnoho lidí nepotkáte. Stačí se trochu zatoulat.

Bílé Karpaty jsou pohoří na obou stranách česko-slovenské hranice a jejich nejvyšším vrcholem je Velká Javořina (970 m n. m.). Z části jsou zalesněné, z části je pokrývají louky s teplomilnou květenou. Celé pohoří spadá od roku 1980 pod CHKO Bílé Karpaty a tvoří nejzápadnější část karpatského horského systému. Sousedí s Javorníky a Vizovickou vrchovinou.

Vnitřně se Bílé Karpaty dělí na několik celků. Žalostinská vrchovina, Javořinská hornatina, Beštiny, Lopenická hornatina, Súčanská vrchovina, Kobylináč, Kýčerská hornatina, Bošácke bradlá a Vršatské bradlá. Z geomorfologického hlediska se jedná o flyšové pohoří s převahou pískovců, slepenců a jílovců.

Významný je zde výskyt minerálních pramenů, jejichž léčivé účinky se využívají především v lázních Luhačovice. Na většině zalesněných ploch převládají zejména buky, duby a další listnaté dřeviny. V bylinném patře lesů můžeme nalézt vzácné druhy orchidejí. U hranic se Slovenskem se můžeme setkat s kočkou divokou, rysem, vlkem nebo medvědem.


Moje oblíbená trasa, kterou jsem pojmenovala The Best of Bílé Karpaty vede postupně všemi významnými místy, které zde můžeme najít. Osobně ji jezdím na mtb, ale s trochou odvahy by šla určitě absolvovat i na gravelu. Kromě pár příkrých úseků je trať jezdivá a nepříliš technicky náročná, nicméně jde o poměrně dlouhý okruh, a tak je možné se na úpatí Karpat přiblížit například autem. Tím ušetříte nějaké ty kilometry a o to více si můžete užít bělokarpatskou přírodu. Já začínám doma a končím doma, ale není to podmínkou.

Fantazii se v Karpatech meze nekladou, ale bylo by škoda se o Machnáč ochudit.

Přes traily Prakšické vrchoviny se vydávám směrem k městu Uherský Brod, kde dále pokračuji cyklostezkou na Bojkovice a Pitín. Právě v Pitíně, rodišti známého českého básníka Jana Antonína Pitínského, začínám stoupat přibližně dvacet minut dlouhým lesním kamenitým výjezdem na první vrchol trasy – Lokov.

Vrchol nacházející se nedaleko věhlasného působiště bohyní z Karpat - Žítkové. Vždy se tady alespoň na malou chvilku zastavím a snažím se navnímat magickou atmosféru, pojící se s tímto místem. Historie žítkovských bohyní zde na člověka doslova dýchá. Lze spatřit ještě několik dochovaných stavení, kde bohyně žily a léčily - tzv. bohovaly. Můžete také navštívit muzeum poslední žítkovské bohyně Irmy Gabrhelové. Opravdu výjimečné místo.


Pokračuji na Koprvazy a kochám se výhledy daleko na Slovensko. Tudy chodila ve slavném románu Kateřiny Tučkové - Žítkovské bohyně, jedna z nich, Surmena, dolů, do Hrozenku.

Padám strmým sjezdem přes Boky do Starého Hrozenkova. Malebným údolím hrozenkovským pokračuji směr Vyškovec, malou horskou vesničku patřící do mikroregionu Moravské kopanice. Po dalším dlouhém, ale příjemném, lesním, šotolinovém stoupání kolem studánky přímo u cesty se dostávám na hřebínek moravsko-slovenského pomezí. Tady se můžete rozhodnout, zda se vydáte vlevo a absolvujete trasu v plné verzi, tedy přes vrchol Machnáč, nebo vpravo a budete pokračovat po mírně houpavém horizontu směrem k Mikulčinu Vrchu.


Fantazii se v Karpatech meze nekladou, ale bylo by škoda se o Machnáč ochudit. Je to 771 metrů vysoký, holý, travnatý vrchol s dvojitým křížem a zároveň nejvyšším místem Drietomy, slovenské obce těsně za hranicemi. Nabídne krásný výhled na Považský Inovec, Vršatské bradlá, Strážovské vrchy, Javorníky a samozřejmě je vidět Trenčín se svým hradem.

Po dalším drobném odpočinku na Machnáči pokračuji přes typické bělokarpatské louky kolem horské kaple Panny Marie Královny na Vyškovci. Od kaple se za příznivého počasí můžeme pokochat výhledy až na vrcholky Beskyd nebo Malé Fatry.

Jelenec je 45 metrů vysoká, železná, bývalá vojenská věž, vyhledávaná jako adrenalinová rozhledna.

Na Mikulčině vrchu doporučuji navštívit horskou chatu Jana a dát si malou pauzičku před poměrně náročným výjezdem na Velký Lopeník. Z terasy je pěkný výhled do okolní krajiny.
Od chaty pokračuji mírným sjezdem do Lopenického sedla a dále prudkým výjezdem přes pastviny do lesa, kde se terén asi po půl kilometru ostrého stoupání narovná a napojí na vrstevnici vedoucí až na další vrchol - rozhlednu na Velkém Lopeníku. Sjezd stejnou trasou do Lopenického sedla a odkud stále dolů do stejnojmenné vesničky Lopeník.

Od turistického rozcestníku pokračuji po červené, dlouhým jezdivým trailem, po dřívější trati Nivnické padesátky až nad obec Březová. Tady vede trasa po výjezdu z lesní pasáže také přímo přes kravské pastviny a je potřeba za sebou důsledně zavřít ohradníky. Člověk tu má pocit skoro jako v Alpách.


Po přejezdu asfaltky nad Březovou se napojuji na Cestu hrdinů SNP (stále červená turistická). Míjím rozhlednu Dubina, kde se nachází i oblíbené a zejména příjemně zásobené menší bistro Vintrovka, v samém srdci Karpat. Dále lesem až k hlavnímu tahu na Slovensko, který přejíždím skrz a pokračuji po šotolinové cestě směr Kamenná bouda. Odtud NS Javořinská až na vrchol Velké Javořiny.

U vysílače většinou nestavím a rovnou sjíždím loukou směr Holubyho Chata. Zde můžete využít další možnosti příjemného občerstvení s venkovním umyvadlem a pitnou vodou pro cyklisty zdarma.


Pokračuji na poslední vrchol dne – Jelenec (925 m.n.m), kde stojí chátrající, 45 metrů vysoká, železná, bývalá vojenská věž. Je vyhledávaná jako adrenalinová rozhledna, která po vystoupání po kovových žebřících poskytne rozhled na okolní krajinu jako žádná jiná z okolních rozhleden.


Dále po stejné trase zpět k Holubyho chatě a prudkou loukou nahoru k vysílači Velké Javořiny. Nevynechávám rozhled do nížinaté krajiny Slovácka a hurá dolů, po červené, kolem Bětina Javoru zpět na parkoviště u Kamenné Boudy. Je to asi 8 km dlouhá a jezdivá pěšina, nicméně je potřeba být zde ohleduplný i k procházejícím turistům. Odtud traily nad Korytnou, do Nivnice a po stezce směr Uherský Brod.

Trasu bych doporučila vzhledem k jejím parametrům (155 km a 3000 metrů nastoupaných), spíše zdatnějším cyklistům. Na okruhu jsem strávila 8,5 hodiny čisté jízdy pohodovým tempem, kdy celkový čas jízdy i s přestávkami byl 10 hodin.


Bílé Karpaty jsou magickým a jedinečným místem a i když nezvolíte přesně stejný okruh jako já, nabídnou Vám nezapomenutelnou atmosféru, kterou jsou opředeny. Tak ať se líbí!!!