Road Classics - Klínovec 2024

Monumenty, co tě zvednou ze sedla. To je hlavní slogan letošní třídílné série pro amatérské silniční cyklisty. Pořadatelé vybírají vskutku krásná místa z různých koutů naší republiky.

Série Road Classics (dále už jen RC) začala loni v září prvním, vlastně nultým ročníkem, který startoval v Liberci s dojezdem na Ještěd. Ten jsem absolvoval jako svůj první závod a i přes trable, které mě potkaly (pád, odebrání startovního čísla, získání čísla zpět), jsem se rozhodl, že sérii RC 2024 absolvuji celou. První letošní propršený závod konaný na Pálavě je za mnou a Klínovec už také. A jaké to bylo? Jako fanoušek, který si tuhle sérii závodů zamiloval, mohu říct, že to bylo super.


Road Classics Klínovec 2024 se konal 3. 8. v samém srdci Krušných hor, a to se startem ve městě Boží Dar. Závod vedený krásnou, ale kopcovitou krajinou, zakončený stoupáním na nejvyšší vrchol Krušných hor - Klínovec.

A v čem je RC tak jedinečné? Jsou to dva formáty, buď závod nebo švih. Závod má 106 km, trasa švihu měří rovněž 106 km nebo lze zvolit kratší trasu dlouhou 57 km. Co znamená švih? Přece to, že do toho člověk nemusí tak dupat, měří se jen časy z několika segmentů.

RC zajištuje na uzavřené trase celkem pět občerstvovacích stanic, z toho dvě prémiové. A ty jsou nadupané různými dobrotami a dokonce kafíčkem v porcelánu. Švihaři mohou dát odpočinek nožkám s koláčem a kávičkou v ruce. Což nebyl můj formát. Zvolil jsem si při registraci závod. Při 106 km se nastoupá 2100 metrů. A to mě jako cyklistovi z placaté Hané, už dá pořádně zabrat.


Jak už jsem vzpomněl, jsem z Hané a Boží Dar, kde mám zarezervovaný pokoj v penzionu, je hodně daleko. Tak daleko, že těch 410 km se mi moc absolvovat nechce. Vyjíždím už v pátek 2. 8. a zvládnu to i s protahovací zastávkou za 4 a půl hodiny. Na závod s sebou beru svoji mamku a dceru. Přítelkyně zůstává bohužel doma.

Po příjezdu na Boží Dar vidíme, jak už ve městě rozestavují zábrany. Penzion se nachází přímo na hlavní ulici, kde bude koridor závodníků a švihařů. Nedaleko vidím startovní bránu. A za ní na náměstí se staví zázemí závodu a stánky partnerů.

Od 17:00 je možnost vyzvednout startovní číslo. Jen já i s ubytováním mám stále dost času. Navíc jsem trochu zděšen, jaké je tu počasí. Přece jen jsem přijel v kraťasech a tričku a kdybych neřídil, tak bych byl v žabkách. Proto chlad a pohled na mlhu mi nahání obavy, jestli mám dost oblečení. Zachraňují to elastáky a mikina. A to jsem si doma plánoval, jak si ještě cvičně vyšlápnu Klínovec, ten je v mlze. Tak se jdeme projít po okolí, než bude čas na vyzvednutí startovního balíčku.


Nastal čas jít si vyzvednout startovní balíček. Ve stanu už je rušno, ale rychle jdu na řadu. Stačí ukázat mobil s emailem a QR kódem a už se mi nese taška, která je součástí každého závodu RC, jen má jiný motiv. A co to má v sobě uvnitř? Bidon od Škoda We love cycling, čistící prostředek Cyklostar, ochranný protektor od Pedag, sadu nálepek RC a to hlavní: číslo jak na řidítka, tak na sedlovku, obojí obsahující čip. Nechybí nezbytné fofr pásky na připevnění.


Startovní balíček vyzvednut a hurá na penzion do tepla. Jenže hned vedle výdejního stanu je druhý stan a tady si můžou fanoušci vyrobit transparent. Čehož se hned ujímá mamka s dcerou. Promrzám dál a z vysloužilých pálavských bannerů se rodí nový fanouškovský banner. A rovnou pro mě. Spreje stříkají a vzniká super dílo, hrdě hlásající TÁTO JEĎ. Wau, vypadá skvěle. Co už tak skvělé není, je jeho smrad. Smrdí tak, že přes noc musí být zavřený v koupelně.

A je to tu - den závodu

Klasicky mě ráno provází časem stráveným na toaletě. Jsem holt trémista. Tak ke snídani konzumuji banány a müsli. Po snídani nastává velké rozhodování, co si na sebe obléct. Dres je jasný, ale co dál? Počasí začíná vypadat dobře. Vykukuje sluníčko, ale je chladno. Teplý dlouhý dres nebo bundu. Mám jen větrovku, tak si mám vzít tu a vestu? Uf, už je čas připravit kolo. Letím k autu, kde si to vše ještě rozmyslím.

Teď je hlavní připevnit čísla. Zadní je nalepovací a s mírným třesem ho jakž takž pěkně lepím na sedlovku. Přední jde úplně v pohodě a dávám ho na řidítka. Vidím, že někteří závodníci si přední číslo připevňují v rámci aerodynamiky na hlavu rámu kola, čímž se možná ochudí o fotky ze závodu, které pak přijdou na email. Ale oni se pak najdou snad v galerii. Ještě přilepit nálepku s profilem tratě. Hotovo a jdu se projet, trochu protáhnout a zahřát.

Od 10:15 začíná řazení do startovního koridoru. Dopředu se nehrnu, nemám na to výkon. Stojím u bočního banneru i s rodinou. Za chvíli je nás tu plno. Podle komentátora až 700 cyklistů. Mně se to jeví snad ještě víc. Začíná být krásně teplo, sluníčko svítí, dlouhý dres jde dolů a nechám jen větrovku v zadní kapse dresu. Ani s sebou neberu žádné gely, jako loni na Ještědu. Beru jen jeden, zastavím se totiž na občerstvovačkách a ty jsou fakt bohatě zásobeny. Posledních pár vět, ještě slupnout banán a v 11:00 je odstartováno.


A už to frčí. Prvních 15 km je neutrálních. Hned z Božího daru následuje sjezd až k prvnímu měřenému segmentu Merklín - Pernink. Nikam se neženu, držím si tempo a hledám se v balíku. Sjezd s pár stoupáními je dlouhý a musím dávat pozor. Je nás hodně. Ukazují se signály, když se brzdí nebo je na trase díra či vlakový přejezd.

Po odmávnutí startu přichází hned první vrchařský segment Pernink. Začíná v obci Merklín a končí v obci Pernink. Měří 5,2 km, stoupání 5,2%. Chytám se dvojice a jedu ve slušném tempu. Konec segmentu ale neznamená konec kopce. Šlape se dál a na konci kopce je první občerstvovačka. Podle odhozeného odpadu je vidět, že čelo závodu už je dávno pryč. Zastavuji pro gel. Vím, že by se tady měli zdržet švihaři na krátkou trať. Já pokračuji dál dlouhým sjezdem s krátkými stoupánimi, sjezd končí rozdělením na dlouhou nebo krátkou trať.


Následuje lesní cesta sjezdem přes Oldřichovice, Lužec s napojením v Děpoltovicích na hlavní silnici. Opět stoupání s ostrou levotočivou zatáčkou ve Fojtově. Okolo 35 km je další občerstvení. Doplňuji ionťák a gel.

Stoupání povolí až v obci Smolné Pece. Dalších 30 km do třetí občerstvovačky se nese ve stylu nahoru-dolu. Od křižovatky u obce Šindelová začíná výživné stoupání. Okolo stojící fanoušky jsem zaslechl, jak pronesli něco typu "To bych nechtěl šlapat". A já šlapu až do krátkého zastavení k občerstvovačce. Gel do kapsy a meloun na osvěžení, doplnit bidon. Z občerstvení je to opět stoupáním až do města Přebuz. Pak už následuje oddychová cesta až do obce Nové Hamry. I když některé úseky byly dost hrbolaté.


Druhý vrchařský segment: Vlčí Hora. Začíná v obci Nové Hamry a měří 4,6 km s 5,2%. Segment vedený pěkně lesem. To se mi líbí. Potůček kolem - krása. Ale nemyslete, že bych se tu nějak kochal, místy jsou i 8% úseky. Segment je krátký a svižný. A za další dva kilometry mě vítá poslední občerstvovačka. Poprosil jsem o ionťák a šupl do sebe banán. Odjíždím, ale cítím se nějak plně. A následující kilometry jsou opět trochu stoupající.


Následujících cca 10 km až po Boží Dar jedu v tempu - už tam budu? Únava už se začíná projevovat, vždyť jedu stále sám. Sem tam někoho dojedu, sem tam někdo mě předjede. Tímto stylem se dostanu k poslednímu třetímu vrchařskému segmentu - Klínovec. Začíná ve městě Boží dar a končí na Klínovci. Měří 4,1 km s 5,4%. Najdou se tři úseky i s 8%. První polovinu šlapu docela svižně, nijak nepřepaluji. Vím, že mě čeká závěr a nechci dojet s vyplazeným jazykem.


V druhé polovině mě začínají tahat nohy. Zvolňuji, jdu ze sedla, ale sedám zpět. Nohám se ve stoje nechce. Začínám slyšet komentátora a za moment už přichází konečný koridor s cílovou bránou. V koridoru fandí dcera. Skáče a povzbuzuje. Vymáčknu se ze sedla, ale bránou už opět projedu v sedě. Tady už povzbuzuje mamka. Fotí svého zničeného, ale šťastného syna. Mám to za sebou v čase 4 hod 47 minut.


Na Klínovci je potřeba se ještě vyfotit. Takže padne asi tisíc fotek. A taky se fotíme v oficiálním fotokoutku. Ještě je potřeba sjet z Klínovce na Boží dar, to už je neměřená část závodu a na konci dostanu pamětní artefakt. Už druhý upomínkový tubus. Součástí startovného je i pozávodní jídlo a kafe. Ale vůbec nemám hlad, takže jídlo dceři a kafe mamce. Zdržujeme se i na vyhlášení vítězů a konečnou tombolu. Gratuluji všem výhercům. Jak v závodě, tak v tombole.


Road Classics jsem si moc oblíbil a chystám se i na závod naplánovaný na 14. 9. 2024 v Liberci s dojezdem na monumentální Ještěd. Pojedeš taky?