Bike Čeladná – jaké to je, když startuješ poslední..?

HSF System Bike Čeladná, to je můj oblíbený závod doma v Beskydech. Jeho letošní 11. ročník vyšel na sobotu 24. 8. 2024. Pro mě to nebyl úplně TOP termín, protože den před závodem jsem strávil za volantem při návratu z válecí dovolené u moře.

Takže bez tréninku (od Horala, který byl před dvěma týdny, jsem seděl na kole jednou), unavený z cesty, ale maximálně vychillovaný (jak poznamenal kámoš) jsem v sobotu dopoledne dorazil do Čeladné. Start měl být ve 12:30, takže po převzetí čísla jsem si vyjel na tradiční zahřívací projížďku, užíval si výhledy na Lysou horu, Smrk, Ondřejník a další kopečky a kdyby mi nezavolala Evča, že start urychlili na 12:25 hod., tak se tam snad zahřívám doteď. Prostě jsem se nějak zapomněl.


Tak rychle dolů do areálu u základní školy, kdy bylo zázemí závodu a kde už na mě čekalo místo v poslední lajně startovního pole. Za pár chvilek se začalo odpočítávat, zapnul jsem Garmina, který na slunci ukazoval 36,8 °C, zapnul jsem GoPro (teda aspoň jsem si to myslel), zazněl výstřel a asi za půl minuty jsme se rozjeli i my vzadu, před námi asi 270 dravců, 47 km a něco málo přes 1000 výškových metrů. Když jsem přejížděl startovní čáru, byli ti první už určitě aspoň na Pustevnách . No a po startu jsem chtěl vypnout kameru a zjistil jsem, že nenahrává. Zběsilým mačkáním všeho možného se mi ji podařilo oživit a mohl jsem začít stíhací jízdu.


Tam vzadu bylo po startu docela husto, bylo to pořád brzda plyn a než jsme vyjeli na širokou hlavní silnici, moc se předjíždět nedalo. Místo toho, abych se pohodově rozšlapal před prvním stoupáním schovaný někde v balíku, rval jsem to od začátku na plný kotel pěkně za svoje, abych se dostal co nejvíc dopředu a vyhnul se předpokládaným tlačenicím v zúžení v terénu.


No stálo mě to dost sil, to jako jo, trochu jsem se uvařil, ale tak nějak to pořád jelo. Houpačky nahoru, dolů, nic složitého a krize naštěstí nepřišla. Pětikilometrové asfaltové stoupání po Knížecí cestě na Pustevny taky celkem ubíhalo, asi půl kiláku před vrcholem jsme se potkali s MTBIKERkou Katkou Zemánkovou, která to taky nebojácně drtila nahoru a svůj výkon komentovala dost peprnými výrazy . Ale nakonec si zase vyjela bednu, gratulace!


Za bufetem na Pustevnách jsem do sebe vymačkal gel a přitom mi malá kapka přistála na objektivu kamery. Ty úseky od Pusteven na Tanečnici a potom dál pod Čertovým mlýnem, to jsou krásné technické traily, nejlepší část závodu. Šutrovité sjezdy, krátké kolmé stojky, kamenité singly s kořeny ve svahu, prostě MTB zážitek. Pak následoval odpočinkový sjezd po lesním asfaltu na Bařiny a další parádní terénní úsek kolem Mečové. Tam někde jsem si všiml kapky na objektivu Gopročka. Myslel jsem, že je to voda nebo pot, tak jsem ji v rychlosti setřel, nezkontroloval… no a co z toho vzniklo, to můžeš „vidět“ v poslední čtvrtině videa. Zjistil jsem to až v cíli.


Od Mečové je to potom už pohodička. Dolů po šotolině, potom po asfaltu kolem potoku Čeladenky, u studánky Cyrilka lehké zhoupnutí nahoru a pak do Čeladné a zase kolem Čeladenky až do cíle.


Dojel jsem v čase 02:18:31 na 93. místě celkově a 18. v kategorii a s tím dokážu žít. Ve videu sice říkám, že jsem startoval na 240 místě, ale startujících bylo přes 270 a já byl až vzadu. Takže jsem si i docela zapředjížděl. Teplota nakonec taky nebyla tak hrozná, pohybovala se od 25 do 30°C, což bylo v pohodě.

Díky všem organizátorům, letos i junior přiložil ruku k dílu a pomáhal pořadatelům od rána až do konce závodu. Vyhrál Marek Rauchfuss s neskutečnou průměrnou rychlostí 31,5 km/h. Jo, a já vlastně taky vyhrál. V tombole. Tři piva a čelovku