MTB Rallye Sudety: Moje poprvé. Očistec i ráj na vlastní kůži

O víkendu se uskutečnil 30. ročník MTB Rallye Sudety. Pro řadu bajkerů je to ikonický závod, na který se do Teplic nad Metují opakovaně vrací.

Šéf závodu Tomáš Čada trochu po minulém ročníku naznačoval, že už po 30 letech chce končit a tak jsem se na poslední chvíli rozhodl, že pokud to mají být poslední Sudety, chci u toho také být. Kdyby náhodou, tak ať alespoň jednou v životě ten pravý bajkerský ráj i očistec zároveň poznám na vlastní kůži.

Trasa o délce 110 kilometrů a převýšení 3200 metrů je celoročně značená, takže na ni teoreticky můžete vyrazit kdykoliv.

Počasí v sobotu vyšlo parádně, ráno bylo jen 10 °C, přes den ale přišel očekávaný hic a trať byla suchá a pořádně prašná. Na startu hlavní trasy na náměstí v Teplicích nad Metují se sešlo na 450 bajkerů. Zkušení veteráni, kteří zde počítají účasti na desítky startů, i zelenáči jako já. Další stovky účastníků si o hodinu později daly 60 km anebo 33 km variantu.


Nijak zvlášť jsem se nepřipravoval, spíš jsem poslední týden jen odpočíval a i do závodu jsem si řekl, že pojedu od začátku spíš pomalu, abych to v očekávaném parnu nepřepálil. A podle ohlasů dalších účastníků to bylo dobře, hodně lidí trápily křeče.

První hodinu jsem tak pojal spíš jako rozjezd a rozdýchání. Terén tomu napomáhal, z Teplic do Adršpachu a na Zdoňov se jelo po širokých cestách lesem nebo loukami mezi stády krav. Nejdřív asfalt, pak šotolina a prašné cesty po loukách a polích.

Ve sjezdu jsem trefil předním kolem vyjetou kolej od traktoru a následovalo parádní salto.

Za Zdoňovem přibyly průjezdy lesem po kořenech nahoru i dolů až na první mezičas v Honském pasu. Musím zmínit fantastickou diváckou kulisu, která tady panovala. Desítky lidí, někteří s řehtačkami nebo zvonci, tu povzbuzovali nejen elitní borce, ale i nás strejce, co tu klopýtali kořenovou stezkou vzhůru "závratnou" rychlostí 8 km/h možná i hodinu po nejlepších.

Na místních lidech bylo vidět, že závod berou za vlastní. Po celé trati bylo diváků nepočítaně. Povzbuzovali každého, ať technické sjezdy sjížděl a kopce vyjížděl, nebo šel raději po svých. Atmosféra byla fantastická.


Zároveň je nutno pochválit i pořadatelský tým. Na trase bylo osm výborně zásobených občerstvovacích stanic s pohotovou obsluhou. I lidem v zadní části startovního pole podávali připravené bidony. Kdo se chtěl zdržet svačinkou déle, měl k dispozici širokou škálu občerstvení od banánů, tyčinek nebo koláčů po kousky housek se sýry nebo salámy. K pití byla voda, ionťák, cola, magnésko.

Na první mezičas na 40. km v Honském pasu jsem dorazil kolem 220. místa a když se za Laudonovými valy odpojila kratší trasa B, začala pravá sudetská bajkovačka. Prudký sjezdy střídaly ostré výjezdy, jeden za druhým. A do toho parádní panoramata - pískovcové skály, v lesích prameny potůčků, z hřebenů pak výhledy dolů na úplnou rovinu kolem Broumova. Tady mě závod pohltil a už jsem pouštěl tepy i výš. Ve sjezdech si, jak známo, nejsem moc jistý, ale do kopců jsem kupodivu předjížděl i borce tak o třetinu lehčí.

Do zadního kola mi odskočil kámen a během pár vteřin jsem jel po ráfku.

Nad Božanovem se trasa napojila na mě známou část ze Stolovek. Technický sjezd mezi skalkami i následný nekonečný výjezd k Machovskému kříži a další sjezd K Zabitému se mi dokonce podařilo vylepšit osobáčky. A na druhý mezičas na 65. kilometru v Machově jsem dorazil na 160. místě.

Následoval výjezd kolem můstků k polské hranici a začaly moje trable. Nejdřív jsem ve sjezdu z Bludného kamene trefil předním kolem vyjetou kolej od traktoru a následovalo parádní salto. Odřená hlava, rameno, předloktí, bok, stehno, koleno i holeň, krve jak z vola . Ve sjezdech pak bolela ruka, ve stoupání zase kyčel.


Trochu jsem se oklepal, posbíral brýle, které mi rozsekly tvář pod okem, bidon a věci z kapes, a volně dojel k trailu, který vede po česko-polské hranici od pramene Strouženského potůčku. Tady jsem poprvé velkou část techniky prošel pěšky, i když při Primacupu jsem tudy v minulosti dokázal projet. Ale jistota po předchozím pádu byla ta tam.

Na občerstvovačce ve Vysoké Srbské jsem vyděsil svým vzezřením zdejší personál. Nabídku ošetření jsem odmítl, krev zaschla pod vrstvou prachu, tak jsem neviděl důvod se moc zdržovat.


Zdržení jsem si bohužel nechal na 80. kilometr. Ve sjezdu do Nízké Srbské mi odskočil kámen do zadního kola a během pár vteřin jsem jel po ráfku. Žádnou díru jsem nenašel, tak jsem dofoukal a popojel asi 20 metrů a hned zase prázdno. Problém byl ve ventilku, takže mi nezbylo než přehodit na duši. Nakonec jsem se upatlanej od mlíka zdržel přes 33 minut, minulo mě za tu dobu odhadem 80 lidí.


Chtěl jsem hlavně dokončit a taky si zkusit projet ikonickou Hvězdu. Ta přišla na 90. kilometru. Za skvělého povzbuzování diváků jsem se vrhl do první části, ale rychle mi došlo, že na další držkopád se už dnes necítím, takže jsem lehkým přískokem do křoví zastavil před neprudší částí a radši ji seskákal pěšky.

Zbývaly už jen dlouhé přejezdy přes louky až k Ostaši. Na mezičas v Javoru jsem dodrncal na 233. místě a pak už jen posledních pár metrů nahoru k Bischofsteinu a sjezd do cíle. Dorazil jsem zbitej jak pes, ale plný euforie z nádherné trasy, kterou jsem právě přežil. Byl to skutečně očistec a nakonec opravdu ráj.


Závod vyhrál v čase 4:41:53 Filip Adel, druhý skončil Jan Škarnitzl a třetí byl Adam Lávička. Mezi ženami byla nejlepší Milena Kalašová (5:53:19) před Němkou Karin Kadner a Lucií Hamanovou.

Speciálního vyhlášení se dočkali borci, kteří trasu jeli na starých 26" kolech s ráfkovými brzdami. Byl mezi nimi i Jan Pohl, který nevynechal ani jeden ročník a letos dokonce vyhrabal z kůlny původní kolo, na němž absolvoval první ročník v roce 1995. Do cíle dorazil v čas 8:33:45. Mimochodem před 30 lety dosáhl času 8:13:16.


Co se týká mých ambic, před závodem jsem odhadoval, že bych mohl atakovat čas pod 8 hodin, což konečným časem 7:59:14 sedlo na vteřiny. A vzhledem k trablům po cestě je tu prostor pro zlepšení. Když jsem viděl to místní nadšení, tak věřím, že se dočkáme i dalších ročníků a snad se tu příští rok v září znovu shledáme.