Ohlédnutí: Road Classics Ještěd 2024

Tak jako loni, i letos se konal pod taktovkou Road Classics závod v Liberci, s dojezdem na Ještěd. A motto i v tomto případě hlásá: monument co tě zvedne ze sedla. Zvedl?

Jen pro představu se v tomto závodě jede 109 km s 2350 nastoupanými metry. A jak je u Road classics (dále už jen RC) zvykem, byla možnost volby dlouhé nebo krátké tratě 109 km nebo 80 km a další volby závod nebo švih. Švih = zastavení se na občerstvovačkách nabušených jídlem i s kávou v porcelánu.



Předpověď na září pořadatele donutila závod přeložit ze 14. září až na 19. říjen. Tak i já měním rezervaci v penzionu. Jen mám obavy, že v říjnu už nebude tak teplé počasí. Což se následně potvrdilo.

O den dřív vyjíždím se svými podporovatelkami, což je mamka a dcera, směr Liberec. Opět je to pro nás z Hané cesta na několik hodin. Jedna ze zastávek je ve Vysokém Mýtě u pivovaru, už loni nás ten název piva přitahoval. Letos jsme už neodolali. Jmenovat nebudu, kdo chce, název si najde. Penzion jsem vybral stejný jako minulý rok. I když se nenachází v Liberci, ale kousek od něj, přesto nám plně vyhovuje. Z okna mám výhled přímo na Ještěd.

Ubytujeme se a jdeme hledat parkoviště, kde budu v sobotu parkovat. RC pro účastníky závodu zajistil dvě parkovací plochy. Jednu u areálu Technické univerzity Liberec a druhou u krajského úřadu. Vloni jsem parkoval jinde a letos nakonec parkovišť nevyužiju a v sobotu budu parkovat v nedalekém OC Plaza.


Od 17:00 už si mohu vyzvednout startovní balíček s číslem. Výdejní místnost se nachází z boku radnice. Vše je srozumitelně označeno. Stačí ukázat QR kód a už se mi nese startovní balíček (taška).

Jen na penzionu jsem zjistil, že mi chybí sada nálepek, což bych nejspíš oželel. Ale v sadě je i nálepka na rám s infem o trati. A tu bych chtěl. Napsal jsem RC a nálepky si můžu vyzvednout ráno. Jen jsem z toho celý nesvůj a pro nálepky jsem si musel dojet ještě večer. Dostal jsem rovnou dvoje.

Den závodu

V sobotu po snídani a klasickém čase na záchodě mě trápí jedna důležitá věc. Co si obléct na sebe? Je říjen a je chladno. Krátký dres nebo dlouhý? Zkombinoval jsem krátké kalhoty s legínama a dlouhé triko s teplým dresem a bundou. Taky čepičku s logem RC, ta nesmí chybět, a rukavice s nákrčníkem. Na doplnění energie banán, tyčinku a gel. Byť jsem si zvolil formát závodu, tak cítím, že letní forma už je někde pryč. Tudíž se zastavím na bohatě zásobených občerstvovačkách.

Přijíždím do OC Plaza a hledám, kde zaparkuju. Po chvilce kroužení najdu pěkné místo. Jak tak vidím okolo sebe, je tu hodně dalších připravujících se závodníků. Jeden už kontroluje kolo, druhý je v trenkách. Chystám kolo, připevňuji startovní číslo, lepím nálepky, jen tu zadní ne a ne nalepit pěkně. Chytám se za hlavu, páč jsem doma zapomněl pumpu. Hotovo, jedu na náměstí.

Najíždím na sektor a přeji si, jen ať nemám defekt.

Na náměstí, na stejném místě jako loni, stojí startovní brána a za ní se řadí závodníci do koridoru. Poslouchám předzávodní brífing. Upozorňují nás na nebezpečné úseky na trati. Trasa až na drobné změny zůstává stejná jako v roce 2023. Změna je někde okolo Mníšku.

Čeká mě 109 km s 2350 nastoupaných metrů. Jen já mám z loňské trasy hezkou vzpomínku na koleni, lokti a dlani. Bohužel jsem spadnul ve sjezdu na štěrku. A v krvi a potu jsem dojel. Letos mám nové kolo s hydraulickými brzdami.

Jak jsem už zmínil, forma byla před měsícem. Dopředu se netlačím. Pojídám banán a nasávám atmosféru podpořenou výborně zvolenou hudbou. Arrival to Earth je dokonalá skladba, která nás odstartuje na Ještěd.


11:00 a je odstartováno. Za bránou je nějaké zdržení, ale to nevadí. První kilometry jsou neutrální. Vyvádějí nás z města. I tak to začíná pěkně stoupat. Zahřátý jsem hned a zjišťuji, že tu bundu jsem měl nechat v autě. Postupně se budu pěkně potit.

Prvních 10 km je do kopce na Bedřichov. Následuje kratičký sjezdík a opět do kopce na Královku. Tady se nachází první rychlé občerstvení. Sjíždím dlouhým sjezdem do Josefova Dolu.

Na 17. kilometru míjím známé místo, kde jsem loni testoval tvrdost asfaltu. Poznávám balvan, kde jsem rozbalil svůj servisní bidon i kde mi bylo odebráno startovní číslo. Pokud by byl zájem, o pádu, odebrání a následném vrácení čísla je článek RC Ještěd 2023. To jsem jen odbočil k loňsku, když mě tu tak berou vzpomínky. Na nostalgii není čas, blíží se 18. kilometr, kde je první měřený segment Knajpa. Měří 8,4 km s Ø 5%.


V tomto segmentu je i pavé sektor v podobě klasické panelky. Na tento sektor upozorňují vykřičníky podél cesty. Najíždím na něj a přeji si, jen ať nemám defekt. Míjím vypadané bidony a defekt servisující závodníky. Sektor jsem přejel bez proražení. A že ty panely i s vykukujícími ocelovými oky vypadaly hrozivě. Končí segment a sjíždím směr Smědava, kde je na 31. kilometru občerstvení. Ani se moc nezdržím. Doplním bidon jonťákem a jedu dál.

Následuje krásná krajina okolo lázní Libverda až po 55. kilometr na Raspenavu, kde je další občerstvení. Ale než tam dojedu, začínám mít pocit, jako bych seděl nějak jinak. A z pocitu je pravda. Nejspíš na panelce se mi povolila sedlovka. Díky přilepenému zadnímu číslu není sedlovka úplně zajetá do rámu.

Musím zastavit a z kapsičky vylovit multiklíč. Uf neztratil jsem šroubek. Zvednu sedlovku, utáhnu a švihám dál. Ale i přes to jsem nějaký čas ztratil. U dalšího občerstvení beru pití, banán a energy tabletu.

Na 67. kilometru začíná druhý měřený segment Mníšek. Je to sprinterský segment. Měří 3 km, s protivětrem ho zajíždím za 5:22 min. Což se může zdát nic moc, ale i tak jsem někoho potáhnul v pytli.



Po sprintu přichází uvolnění až po další občerstvení v Kryštofově Údolí na 75. kilometru. Zhruba 15 kilometrové uvolnění. K jonťáku beru gel a pokračuji dál. Jak už jsem psal, že jsem se špatně oblíknul a dost se potil, tak teď už to došlo do stádia propocených rukavic. A jak moc? Durch. Krásně ten pot sjížděl po rukou, až do těch rukavic. Musel jsem je srolovat do zadní kapsy.

Jako absolventa všech letošních RC závodů se ze mě stal superklasik.

Před Křižany brdek a v Křižanech začíná poslední segment s dojezdem na Ještěd. Je to závěrečných 10,7 km s Ø 5,6 %. Takto to vypadá napsáno pěkně, ale úplně posledních 5 km pod 6 % nejde. A úplně poslední kilometr je v duchu 10 %. A jak to zajedu? Nic moc.

Vyčerpání je znát, zpocený jsem jako snad nikdy. Mrzí mě moje forma, přece jen s tím měsíčním překladem a menším tréninkem je to poznat. Míjím poslední nabízenou vodu a šplhám k raketě. Fakt mi to moc nešlape, točím na nejlehčí převod. Za chvíli projíždím bránou od lanovky.

Tady vidím mamku, sprintuje se mnou. A já dojíždím s povzbuzením dcery, mamky a vlastně i kolemstojících, šťastný až na vrchol k vysílači. Ten pocit je super. Chvilku vydechnu a i přes dost silný vítr se nechám i s rodinou unášet nádherným výhledem. Foto nesmí chybět.


Můžu využít občerstvení, ale nemám hlad. Ani tady si nedám dortík s kávičkou. Tak se loučím a musím ještě zpět na náměstí do Liberce. Dolů švihám pěkně, ale v Liberci se ztrácím a nejsem jediný, který neví.

Dojíždím malou skupinku a špatně zahýbáme. Nelíbí se mi cesta s tramvajovými kolejemi. Před námi někdo leží na zemi. Najel do kolejí a spadnul. Zastavujeme, zjišťujeme stav - dobrý. Ale i přes to se volá záchranka. Na náměstí přijíždíme z opačné strany.

Objíždím zábrany a musím projet cílovou bránou, kde dostanu pamětní tubus. Letos jsem získal celkem tři. Poslechnu si vyhlášení, taky tombolu a jedu se převléct do auta. Vracím se zpět na náměstí. Jako součást startovného je i jídlo. Hledám jídelní stan. Hovězí je vynikající i s moučníkem. Teď už jen čekám na mamku s dcerou.


I přes zimu a únavu jsem ze závodu nadšený. Večer se koná v klubu afterparty. Jedu tam a jako absolventa všech letošních RC závodů se z klasika (jako mě) stal superklasik. Po tom, co jsem se vrátil z klubu, nasedáme do auta a jedem omrknout Ještěd v noci. Teda takhle v noci ho vidět, to je paráda.


Nadšení z Road Classics je ještě větší a o to víc se těším na příští rok, s čím a hlavně kam nás organizátoři vytáhnou. Za což jim moc děkuji.