Měníte pravidelně řidítka? Aneb proč je to důležité

Když jsem se svých kamarádů bikerů nedávno ptal, jak často mění svá řidítka, většina z nich nechápavě kroutila hlavou: „A proč jako? Řidítka mi vyhovují, nemám potřebu je měnit.“

„Měnit bys mohl třeba zuby, až se ti vylámou o představec, po tom, co ti řidítka po více než třech letech dirtování a enduro ježdění prasknou!“

Podobně flegmatický přístup, jaký mají moji kamarádi, není výjimkou, ale rozhodně se nedá říct, že by v tomto ohledu kolovala nějaká velká osvěta. Sám bych to možná neřešil (a řidítka každý rok neměnil), kdybych s tím neměl špatnou zkušenost.


Ano, i já jsem řidítka už dvakrát zlomil. V prvním případě, někdy před 15 lety, to bylo na freestyle BMX kole, kde jsem praskl bazarová řidítka. Kupovat bazarová řidítka byl samozřejmě nesmysl, ale naštěstí se to obešlo bez úrazu.

Každopádně, nepoučil jsem se a řidítka na svých dalších kolech jsem průběžně nekontroloval ani neměnil. Za dalších 10 let od prvního incidentu mi totiž praskly další. Tentokrát už to bylo bohužel s újmou. Řidítka praskla na odrazu jednoho (naštěstí menšího) skoku. To, co následovalo po prasknutí, by se dalo popsat jako nekontrolovaný pád, který mě vymrštil hlavou vpřed směrem k dopadu. Odnesl to zlomený kotník…


Od té doby už řidítka pravidelně měním, téměř každou sezónu. A to mě přivedlo k zásadní otázce volby materiálu. Na trhu najdete většinou trojici materiálů: slitiny hliníku (nejčastěji 6061 nebo 7075), oceli (legované CrMo) a karbonu.


To, že se tyto materiály liší svou odolností a mechanickými vlastnostmi, si můžeme ukázat na konkrétních číslech. Spousta jezdců řeší především hmotnost. Je známo, že hliníkové slitiny nebo karbon jsou výrazně lehčí než ocel. Co se týče rozdílů v pevnostních mechanických vlastnostech, už taková osvěta nepanuje.

Tabulka níže obsahuje srovnání hodnot hustoty, meze kluzu, meze pevnosti, meze únavy a tažnosti. Nutno dodat, že se jedná o střední hodnoty intervalů a různé zdroje uvádějí různé hodnoty. Zejména u karbonových materiálů pro řidítka mohou být intervaly vysoké. Proto berte hodnoty spíš orientačně.


Hustotu asi netřeba objasňovat – jde o hmotnost materiálů při stejném objemu. Mez kluzu je hodnota napětí, kdy se materiál trvale zdeformuje. U řidítek to obvykle znamená, že se ohnou a změní původní tvar. Mez pevnosti pak představuje maximální napětí, po kterém materiál praskne. Vzhledem k tomu, že karbon téměř žádnou plastickou deformaci nevykazuje, většinou se neuvádí.

Z hlediska životnosti je důležitá hodnota meze únavy. To je maximální napětí, které materiál snese pro nekonečný počet cyklů, aniž by došlo k únavovému lomu. Tato hodnota je zásadní pro návrh dynamicky namáhaných součástí, jako jsou právě řidítka.


Stejně důležitá je i tažnost. Ta nepopisuje velikost zatížení, ale schopnost materiálu se deformovat a absorbovat rázové síly. Materiály s vyšší tažností mají větší schopnost deformace (natáhnutí a ohnutí), což zvyšuje jejich bezpečnost. V případě vysoké tažnosti materiál nepraskne bez varování. Takové materiály mají větší houževnatost, což znamená, že dokážou pohltit více energie, než dojde k selhání, a optimálně rozložit napětí.

Není tedy možné říct, že by existovala jedna vlastnost, která by byla pro odolnost řidítek zásadní. Konstruktéři musí vždy pracovat s kompromisy.

Například u hliníkových slitin je Al 7075 známý svou vysokou pevností, což znamená, že je velmi odolný proti prasknutí a deformacím při vysokém zatížení. Na druhou stranu, Al 6061 má vyšší tažnost, což znamená, že se dokáže více deformovat (oproti 7075), než dojde k jeho prasknutí. Tato vyšší tažnost u 6061 znamená i větší houževnatost, což je důležité při absorbování nárazů.

Vyšší tloušťky stěn řidítek mohou kompenzovat nižší pevnost materiálu, což znamená, že hliníkové slitiny jako Al 6061 mohou být stále vhodnou volbou pro disciplíny, které nevyžadují extrémní pevnost a odolnost vůči nárazům, ale stále požadují dobrou rovnováhu mezi pevností a hmotností.


Velmi odolnou volbou je také vysoce legovaná ocel CrMo 4130. Tento materiál je typický pro freestyle BMX. Pokud jste někdy viděli streetová BMX videa, kde někdo skáče 360° 15 schodů na placku 360°, máte skoro jistotu, že rám a řidítka jsou právě z tohoto materiálu.

Kromě odolnosti hraje při volbě materiálu řidítek roli i další vlastnost – schopnost tlumit rázy a zajišťovat lepší komfort pro jezdce. V tomto ohledu si mnoho bikerů pochvaluje karbon, který díky uhlíkovým vláknům dokáže efektivně absorbovat nárazy. Tento materiál je tedy ideální pro jezdce, kteří hledají pohodlí na delších trasách nebo při jízdě na nerovných površích.

Nicméně, karbonová řidítka jsou více náchylná na poškození při špatném zacházení. Pád nebo silné nárazy mohou způsobit mikrotrhliny, které jsou velmi těžko viditelné a mohou vést k jejich prasknutí, když to nejméně čekáte. Proto je u karbonu obzvláště důležité pravidelně kontrolovat stav řidítek, aby se předešlo nehodám.

Proč tedy řidítka pravidelně měnit?

Bez ohledu na zvolený materiál by měla být pravidelná kontrola a výměna řidítek součástí péče o vaše kolo. Řidítka jsou klíčovou součástí pro bezpečnost jezdce a jejich opotřebení nebo poškození může vést k vážným úrazům.

Proto se doporučuje měnit řidítka alespoň každou druhou sezónu, nebo častěji, pokud jezdíte intenzivněji a vystavujete je většímu namáhání (typicky gravity disciplíny – zde ideálně jednou ročně). Dalším indikátorem výměny je pád, zejména když zahodíte kolo napospas řidítkům. Bezpečnost vždy na prvním místě!


Zdroje: makeitfrom.com,matweb.com (1), matweb.com (2),hexcel.com